Za poslední roky se hodně změnilo i v postavení učitele a žáka a hlavně v postoji mnoha rodičů ke vzdělání svých dětí. Rákosku v rukou kantora tak nahradilo elektronické dopisování si s rodiči. Jejich pevnou ruku zase mnohdy „uplácení" nejrůznějšími výhodami a drahými dárky.

Na něco podobného by přitom generace našich babiček nemohla ani pomýšlet.
„Za vysvědčení jsem žádné velké dary nedostávala, ačkoli jsem známky měla dobré. Byla jiná doba. Šli jsme na zmrzlinu, nebo jsem dostala čokoládu. Myslím, že přehnané a drahé dary jsou pro děti zbytečné. Učí se přeci pro sebe," říká Jana Horáčková z Kostelce nad Orlicí.

Rovněž dnešní střední generaci jejich rodiče příliš nerozmazlovali. „Žádné dárky jsme za známky ani za vysvědčení nedostávali. Pokud jsme si zasloužili odměnu, tak nás rodiče brávali třeba do cukrárny," potvrdila Milena Švorcová, ředitelka školy v Bílém Újezdu.

A její kolegyně z tamního pedagogického sboru jí dává zapravdu: „Určitě mě rodiče pochválili, ale přestože jsem mívala dobré známky, žádné dárky jsem nedostávala," řekla Radka Pavlínková.
Na druhou stranu ale nebylo díky zájmu rodičů o prospěch nutné ani tolik trestat.

„Samozřejmě jsem taky někdy dostala pětku, ale to bylo spíše výjimečné. Měla jsem totiž pevný režim a nejdříve jsem si musela splnit své povinnosti. Moje maminka, která byla také učitelka, mne ze všeho přezkoušela, aby viděla, jestli jsem se učila," řekla dále učitelka prvního stupně s tím, že ona ani její vrstevníci neměli tolik volného času jako dnešní děti. Prakticky každý den totiž navštěvovali nějaký ten kroužek.

To potvrzuje i dnešní babička. „Rodiče mě nikdy nebili ani mě moc nehubovali. Když jsem přinesla špatnou známku, radši se se mnou učili," uzavřela Jana Horáčková.