Na začátku byl historický snímek, který bohužel není datován. Ukazuje, že byl v domě obchod, dokonce je tu i nápis – František Zilvar. A právě tento František zamotal pátračům pořádně hlavu. Vydejme se s letopiseckou komisí po stopách domu čp. 124.

Matriky z roku 1870 a1880 říkají, že tu byly především byty. Z živnostníků, kteří zde mohli mít svou provozovnu, zde žil Václav Reichrt, obchodník ve smíšeném zboží. Obchodníci většinou bydleli a prodávali ve stejném domě, je tedy možné, že už v polovině 19. století byl v čp. 124 obchod se smíšeným zbožím, pak se však rodina odstěhovala do Meziříčí.

Dalším zdrojem je kniha zemřelých.  V roce 1910 zemřela Kateřina Hrubá, majitelka obchodu s uhlím, vdova po Josefu Hrubém č. 124, o rok později Leopoldina Syrová, dcera Jana Syrového, obchodníka na Opočně č. 124. Což jsou důležité údaje, kde však zůstal František Zilvar?

V průvodci z roku 1901 je inzerát Františka Zilvara, řezníka a uzenáře, který nabízí své výrobky v Opočně v Nádražní ulici. Nádražní ulice je na druhou stranu od našeho Pecírku a Zilvarovi v ní dnes mají drogerii.

A aby těch hádanek nebylo málo, komise má originál reklamního poutače, kde „droguerie" Františka Zilvara nabízí zboží materiální, koloniální a víno, na skladě má třeba i benzin či strojní oleje. To vše rovněž v Nádražní ulici.

Nejedná se o dva různé obchodníky? Asi ne, rodina potvrzuje že „jejich" František (nar. 1861) byl řezník, ale svůj sortiment rozšířil na koloniál. Začínal právě v domě čp. 124, jeho materiální zboží má začátek v roce 1885.

Jaký udělala komise závěr? Snímek by mohl být z konce 19. století. Vpravo je krámek Františka Zilvara, sortiment (po zvětšení) odpovídá materiálnímu a koloniálnímu zboží, což ovšem nevylučuje výrobky uzenářské, tehdy se prý na přísné oddělování sortimentu nehledělo.

Ale vlevo je další obchod. Není to krám řeznický? Ale také by se mohlo jednat o obchod pana Syrového nebo paní Hrubé (oba zmíněni v knize zemřelých).

Při zkoumání snímku se objevuje další záhada. Na jednom z dalších domů je vidět lev se sekerkou (dům v pozadí, před jehož dveřmi jsou dva muži), což je znak cechu řeznického. Že by další řezník v jedné ulici? Nebo měl pan Zilvar řeznictví tam?

Těžko, znak figuruje i na snímcích pozdějších. Otázky zatím nemají jasné odpovědi, letopisecká komise doufá, že určité vyjasnění přinese pátrání v dalších domech.

Stále sdílnější

Co se týká života pozdějšího, je dům čp.124 sdílnější. Byty tu byly stále, podle snímku z třicátých let sídlila v přízemí Okresní hospodářská záložna.

Později dům spadal pod Domovní správu (městské byty), v roce 1967 zde proběhly některé stavební úpravy. Po roce 1989 jej získal soukromý majitel, od roku 1995 fungovala v přízemí prádelna s mandlem a sušárnou, později přibyl i brašnář.

V roce 2009 se provoz změnil, vznikla zde kosmetika, později kadeřnictví, které vydrželo jen několik měsíců, a masážní salón. Kosmetiku a masáže zde najdete dodnes. Mezitím se změnili i majitelé, ti současní loni celý objekt zateplili.

Na „Pecírku" zůstaneme i příště, živnosti tu byly snad v každém domě. Jeden z pamětníků vzpomíná, že když chodil s babičkou z Mariánského kostelíka, v němž se tehdy konaly pravidelně mše, babička vždy říkávala, že teď projdou „čínskou čtvrtí". Dnes už je toto pojmenování zapomenuto, dříve se tak běžně říkalo částem města, kde byly nejrůznější krámky jeden vedle druhého.