Vydejme se teď další ulicí vedoucí z Pecírku k náměstí, a to Bašteckou. Na jejím začátku stojí dům čp. 58, v němž žil podle matriky z r. 1850 Jozef Charaúz (1780 – 1859) s manželkou Annou.

Radní, mydlář, rolník

Pro mapování živností je důležitý zápis v opočenské kronice: „Dne 3. dubna 1859 zemřel Josef Charous, bývalý radní, druhdy mydlář, později rolník na Opočně. Narodil se na Opočně dne 22. února 1780. Otec jeho Jan Charous byl tu krejčím." V domě se tedy vystřídal krejčí, mydlář, později rolník. Jaký byl další osud domu čp. 58?

Přestože se jeho podoba změnila, zůstává dokladem lidské dobroty a lásky. Kronika totiž dále uvádí, že „nemaje dítek, odkázal Josef Charous dům č. 58 a mnohé pozemky chudým, založiv tak ústav, jenž dostal jméno Charousův chudobinec."

Nadace zahájila činnost roku 1862 a chudobinec se udržel téměř sto let. Podle pamětníků skončil roku 1958. Další léta jsou ve znamení „vodáků".

Od kdy zde měli provozovnu, zatím nevíme, ale jejich přítomnost potvrzuje dokument na stavebním odboru.

V roce 1983 žádaly Vč vodovody a kanalizace o povolení úprav. Už tehdy se dům vůbec nepodobal původní roubence, památkáři úpravy povolili, protože „se jedná o přízemní objekt bez závažné architektonické hodnoty, druhotně upravovaný, s třídílnými okny."

Po působení vodáků přišla pauza a dům začal chátrat. V roce 2008 jej koupila dnešní majitelka, která se pustila do přestavby.

Vraťme se však do let, kdy dům pečoval o chudé. Podle knih zemřelých z let 1864 až 1925 zde velmi často dožívaly vdovy po drobných řemeslnících. Člověk si při pročítání uvědomí, že „ta emancipace je přece jen dobrá věc", po smrti manžela se asi mnohé starší ženy octly v těžkém postavení.

Podle knih se v chudobinci dožily krásného věku, většinou 70 až 80 let, jako důvod smrti bývá uvedena sešlost věkem. I zde však byly výjimky. Tak například v roce 1871 tu zemřel bývalý policajt ve věku 60 let, příčinou smrti bylo pití kořalky.

Díky pamětníkům máme i vzpomínky na pozdější dobu. Členka letopisecké komise Renata Pavlíčková zapsala vyprávění Růženy Valáškové (roz. Faltové) z nedaleké pekárny.

Směsice lidí, různého ražení

„V chudobinci žili hlavně staří. Ale také nemocní, pamatuju na jednonohou Bětušku. Někteří si přivydělávali. Třeba pan Nývlt skládal sousedům uhlí. Nějaký čas chodil i s flašinetem, jenže pak ho o něj připravil jeden funebrák, který sbíral zajímavé předměty. Vzpomínám i na Anku, ta si zase odněkud přinášela peří, drala je a z různých zbytků šila polštářky. Naši měli pekárnu a maminka pravidelně podělila všechny z ústavu na Vánoce vánočkou a na Velikonoce mazancem."
Tolik ze vzpomínek dnes již zemřelé paní Růženy Valáškové.