Omrzlé prsty a nebezpečí smrti jako vzpomínka na expedici na afghánský vrchol

Nemyli se devatenáct dní v kuse, spali ve dvaadvacetistupňových mrazech. To byla pro pětičlennou sestavu horolezců s lyžemi na zádech ta nejmenší komplikace. Zažili pořádné dobrodružství.

Čtyřicetimetrový pád mohl být smrtelný

Jejich snaha dobýt vrchol afghánské velehory Nošak málem dopadla tragicky. Liboru Duškovi při sestupu do jednoho z výškových táborů ujela noha a pokud by se při čtyřicetimetrovém pádu nezachytil mačkou o ledovou kapsu, z vyprávění o poutavé expedici by byl nekrolog.

„Celé to trvalo 5-7 sekund a zázračným způsobem se mi to podařilo přežít," přiznal Libor Dušek a popsal, jak k dramatické situaci došlo. „Byla tam zasněžená ledová plotna, terén nevypadal extra složitě. Ale když vám to ujede, je to životu nebezpečné. Špatně jsem zasekl mačku nebo odlomil kus ledu. Chtěl jsem se zastavit cepínem, ten mi ale vyklouzl a začal jsem se řítit dolů. V pravé ruce jsem držel lyžařskou hůlku, kterou jsme brzdil rychlost a nakonec mi pomohla. O ledovou kapsu se mi podařilo zaseknout mačku a ustál jsem to." Úleva byla velká. Vzpomínkou na moment, kdy byl blízko smrti, mu je ohnutá hůlka. „Poučení je takové, že je lepší se jistit v místech, kde to vypadá, že se nemusí," řekl.

První na světě od roku 1970 sjel Nošak

Ani Zdeňku Hákovi, kterému se v náročných podmínkách jako jedinému podařilo vyjít až na vrchol, se nevyhnuly velké patálie. Jeho slavný moment, kdy jako první člověk na světě od roku 1970 sjel na lyžích z Nošaku, byl lemován problémy s omrzlými prsty na nohou. „Ani to nebolelo, omrzliny necítíte, přicházejí plíživě," odlehčoval situaci. „Při cestě dolů mi začaly mrznout prsty, přes noc zfialověly a ráno jsem nohu ani nemohl narvat do boty, jak jsem ji měl nateklou. Botu jsem musel hodinu nahřívat nad vařičem, aby trochu povolila a nohu do ní dostal," popisoval krušné momenty.

Vzhledem k tomu, že na vrchol hory doputoval sám, nemohl se spolehnout na pomoc kamarádů, kteří na něj netrpělivě čekali v prvním výškovém táboře. „Byla to dost velká úleva, když se ozval jeho hlas ve vysílačce," oddechl si Libor Dušek.

Vodu vaří hodinu ze sněhové hromádky

Krkonošská parta si vybrala pro skialpinistickou výpravu méně frekventovanou oblast východního Afghánistánu, která hraničí s Čínou. „Kopec mi přišel zajímavý tím, že na něm moc lidí nechodí, expedice během roku spočítáte na prstech jedné ruky," vysvětlil Dušek. „Oblast byla kvůli politickým důvodům třicet let zavřená, tak jsme se tam chtěli vydat, dokud je to možné, než se tam vrhne Tálibán. My jsme to ještě chtěli okořenit specialitou, a proto jsme vzali lyže," dodal.

Pro sestavu, do které patřili vedle Háka a Duška ještě Michal Podzimek, Zdeněk Jirouš a Marian Kučera, to byla první společná expedice. „Lezeme spolu hodně v Českém ráji a Adršpachu, podnikli jsme výstupy v Alpách. Všichni jsme horolezci," uvedl Zdeněk Hák, který se živí jako horský vůdce v Alpách. A právě tam vzal parťáky na soustředění před odjezdem do Afghánistánu. „Je dobré se aklimatizovat na náročné podmínky, aby vám třeba nebylo špatně v základním táboře," líčil přípravu. Při samotném výstupu do velehor bývá potíž s vodou. „Ve výškových táborech je největší problém, jak ji získat. Hodinu až dvě rozehříváte sníh. A to musíte  dát dokupy slušnou hromádku, abyste měli litr vody," vyprávěl Zdeněk Hák a přiblížil jídelníček. „Nic se nevaří, jí se jen dehydrovaná strava. Jak stoupáte nahoru, ztrácíte chuť k jídlu. Poslední dva dny jsem byl jen na tyčinkách. Důležité je hodně pít, dávat si čaj."

Všichni z výpravy mají výškový rekord

Ačkoliv se na vrchol vyškrábal pouze jeden člen výpravy a ostatní zůstali v šesti a sedmitisícových výškových táborech, zklamání žádné není. Naopak považují expedici za výbornou a plánují další. „Šance, abychom to dali na první pokus všichni, byla mizivá. Počítali jsme s tím, že se tam dostane jen někdo. Času bylo málo, je prakticky nemožné, aby pět lidí bez pořádné aklimatizace se dostalo na sedm a půl tisíce kilometrů velký kopec. V rámci časových možností a s ohledem na počasí to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Všichni si udělali výškový rekord," připomenul Zdeněk Hák. „Jediné negativum je, že Háček přijde o článek na pravém palci," poznamenal Libor Dušek.

Jan Braun