Malebné náměstí známého letoviska zažívá v posledních letech téměř každou sezonu překvapení v obměně služeb. Letošní novinkou je vznik soukromého muzea s názvem Historie čp. 12 - najdete ho hned vedle cukrárny Zlatá Pecka.

O tom, jak vznikalo, jsme si povídali s jeho zakladatelem a zároveň majitelem domu Petrem Jůzou.

Kdy a jak vás napadla myšlenka zřídit si u sebe doma muzeum?
Vyplynulo to celkem logicky. Původně se totiž v těchto prostorách nacházela cukrárna mého dědy, a protože se po něm zachovala spousta zajímavých věcí z cukrářského provozu, říkal jsem si, že by bylo dobré se o ně podělit s ostatními. V myšlence ukázat historii našeho domu a dalších zajímavostí Pecky mě podporovali i moji sousedé, hlavně Zdeněk Chramosta, jehož dědeček byl legionář a strojvůdce obrněných vlaků, které začátkem 20. let odvážely české legionáře ze Sibiře. Dohodli jsme se tedy, že určitý prostor věnujeme i peckovským legionářům. Co se týče mé osobní motivace – dá se říct, že jsem vždycky toužil mít nějaký vlastní krámek nebo něco podobného a prostory v domě se k tomu přímo nabízely.

Možná máte geny i po dědečkovi, kterého jste už zmínil a který byl jako cukrář velkou legendou… Povíte nám o něm víc?
Můj děda Jiří Jůza koupil tento dům v roce 1943 a přenesl sem cukrářství, které provozoval už od roku 1938 jako nájemce v sousedním domě. Vybudoval tu nejen cukrárnu a kavárnu, ale také výrobnu zákusků. Z jeho vyprávění vím, že pracoval už od pěti od rána a byl zvyklý péct ve velkém. Obvyklá várka laskonek nebo indiánků byla kolem 100 kusů. Pecka byla před válkou i po ní opravdu vyhledávaným letoviskem a zájem letních hostů byl veliký. S pečením na víkend musel děda začít už ve čtvrtek, aby všechno stihl, na odbyt šly zákusky i celé dorty. Místní lidi se stavovali hlavně v neděli cestou z kostela, po celotýdenní dřině si udělali hezký den a něco sladkého k tomu patřilo. Cukrárna fungovala přes celou válku. Děda vyprávěl, že k němu každý den ráno pro tvrdé cukrové bonbony běhali odnaproti z hotelu Roubal němečtí kluci, kteří tu byli evakuovaní z Porýní. Dodnes se zachovala nejen řezačka na ty bonbony, ale i recept na jejich výrobu, také recepty na zákusky, řada strojů, forem, skleniček, kafetér, dokonce i stolek a sesličky z původního vybavení cukrárny a vývěsní štít.

Co dalšího si návštěvníci mohou v Historii čp. 12 prohlédnout?
Kromě cukrářství, kterému je věnována celá jedna místnost, jsem se snažil připomenout i další řemesla, kterými Pecka žila ve 20. století - rozšířené bylo třeba zpracování lnu, perlařství, několik exponátů připomíná i holičství, které se nacházelo v sousedním domě.

Věra Kociánová