Během let se zařadila k nejoblíbenějším interpretkám, které dodnes koncertují, vystupují v televizi a mají lidem stále co říct. Může za to nejen její vysoká hudebnost, píle a záviděníhodná profesionalita, ale také životní zkušenosti, které lze vystopovat i v jejich písničkách.

Koncem dubna zazpívala skladby ze své aktuální desky a další známé hity před „domácím" publikem v Dobrušce a těsně předtím se zrodil nápad na rozhovor, který byl nakonec realizován o pár dní později.

Už léta se o vás mluví jako o první dámě české country. Zopakujte zásadní milníky na vaší hudební cestě?
Začalo to všechno skautskými tábory, pokračovalo studiem hry na kytaru nejdřív na LŠU v Dobrušce u Dáďi Dachsové a následně na konzervatoři v Brně u profesora Arnošta Sádlíka, spoluprací s orchestrem Gustava Broma a pak následovalo angažmá u dívčí country skupiny Schovanky. No a pak už samostatná cesta…

Pocházíte z Dobrušky a tento rozhovor vyjde v cyklu o osobnostech regionu. Co máte z města svého dětství nebo z kraje Orlických hor nejraději?
Kromě samotného města Dobrušky jsou to právě Orlické hory, které se sice nepyšní žádnými velikány, zato jsou vlídné a malebné.

Kdy se z Věry Šolínové stala Věra Martinová? Kdo dal ke změně impuls?
Bylo to při natáčení televizního pořadu Sejdeme se na výsluní na popud Ladislava Štaidla, který tehdy pořad uváděl.

Jak často a při jakých příležitostech se do rodného kraje vracíte?
Jezdím tam několikrát do roka především za rodiči, v létě vždycky navštívím milované Orlické hory a pravidelně trávíme v Dobrušce vánoční svátky.

Narodila jste se druhého února. O lidech narozených druhý den v měsíci jsem se dočetla, že jsou umělecky nadaní, nejčastěji se u nich objevuje hudební talent. Věříte, že datum a den, kdy se člověk narodí, ovlivní tyto věci?
Něco na tom určitě bude, protože se v mnohých typických vlastnostech Vodnáře poznávám a to se netýká jen těch kladných, jako je určitý příděl talentu. Většina znamení není ovšem čistokrevných, navzájem se ovlivňují. Ale jo, dá se říct, že věřím na vliv znamení…

Ve stejný den se narodil Bedřich Smetana, Mahátma Gándhí nebo Michail Gorbačov. S kterým z nich byste se chtěla setkat a proč?
Asi s Gándhím, protože hlavní myšlenkou jeho učení byla beznásilnost a neochvějná láska ke všemu a všem…

Ve spolupráci s lékaři jste vyhnala z těla zákeřnou nemoc a poté v jednom rozhovoru prohlásila, že neplatí Tyršovo heslo v zdravém těle zdravý duch, ale opak – když je zdravý duch, je zdravé tělo. Jak pečujete o zdravého ducha?
Snažím se myslet pozitivně, nezabývat se obavami z budoucnosti ale žít přítomností. Tomu se ale stále učím…

Pojďme zpět k hudbě. Netajíte se tím, že vám učarovaly písničky, které jste slyšela na skautských táborech – jakou z té doby máte nejraději?
Pokud jde o ty opravdu skautské, tak nejvíc pamatuju na písničku Stály báby u vesnice, divily se převelice, hej hola hola holala, že mám holá kolena…

Centrem country hudby je americké Nashville. Byla jste tam někdy?
V Nashville jsem bohužel nebyla, v době, kdy by mne to nejvíc lákalo, to byl jen neuskutečnitelný sen. Ale není všem dnům konec, co není, může být.

Nemáte v plánu vydat desku laděnou do jiného stylu než country?
To jsem už určitě udělala třeba na CD Zvláštní způsoby, nehledě na to, že se všeobecně nenechávám spoutat škatulkami. Jak krásně řekl Michal Tučný: Country je všechno, co se mi líbí…

Podle čeho si vybíráte nové skladby? Máte některé „v šuplíku"?
Samozřejmě, že písně se i střádají, vybírám si je logicky podle toho, jestli se mi líbí a jestli mám taky dobrý pocit, že mi sednou a že jimi mám co říct.

Vaší manažerkou je vaše sestra. V čem všem vám radí?
Lenka zařizuje hlavně koncerty a taky zpívá na koncertech vokály, do muziky mi příliš nemluví. Případně mi ovšem samozřejmě řekne svůj názor, když se jí zeptám.

Vizitka

VĚRA MARTINOVÁ
* 2.2. 1960, Opočno

Věra Martinová se jako Věra Šolínová narodila v Opočně. Svoji první kytaru dostala v osmi letech, aby právě v oboru kytara vystudovala brněnskou konzervatoř, jíž absolvovala v roce 1982.

Prvním větším úspěchem na hudební dráze bylo druhé místo na festivalu Mladá píseň v Jihlavě.

Následovalo první profesionální angažmá v Orchestru Gustava Broma a v letech 1982-1986, vystupování s dívčí country kapelou Schovanky.

Zlomem v kariéře byl nejen odchod ze zavedených Schovanek na sólovou dráhu, ale především nazpívání hitu Malý dům nad skálou, a to už pod jménem Věra Martinová. Hitová série pokračovala písničkami Až na vrcholky hor (1987) či Dala jsem lásku řekám (1988) a debutovým albem Dál jen vejdi (1989).

Dana Ehlová