A beseda to byla vskutku výjimečná, studenti si na pana plukovníka připravili řadu otázek k dějinám druhé světové války.


Nejdříve hovořil na téma mnichovské krize 1938. Rozebral se studenty klasickou českou otázku – „Měli jsme se bránit?" Jeho odpověď zní: „Nemohli, ale měli." Mnichovanství a nálepka zbabělců nás totiž velmi poškodila. Přitom oběti našeho národa jsou naprosto srovnatelné se zeměmi, které se bránily.


Eduard Stehlík se v poslední době intenzívně věnoval studiu dokumentů o atentátu na Heydricha – detailně a poutavě informoval o přípravě akce, výcviku parašutistů, provedení a následcích atentátu. Zdůraznil jeho význam, protože ukázal světu, že i malý národ dokáže pohnout světovým děním a že nejsme národ zbabělců a kolaborantů. Naopak: na řadě konkrétních příkladů studentům přiblížil neuvěřitelnou statečnost a odvahu českých obyvatel .


Pohovořil také o osudu Lidic a Ležáků. V závěru besedy ještě odpovídal na dotaz, jak chápat čin bratrů Mašínů. Stručně studentům nastínil okolnosti jejich útěku ze země a zdůraznil zásadní poučení: „Nikdy nesmíte posuzovat historické události optikou doby, ve které žijete, snažte se zjistit co nejvíce objektivních informací o tehdejší době."


Nejen že je Eduard Stehlík vynikající historik, specializující se na československé vojenské dějiny, ale především je skvělý vypravěč, který si pozornost posluchačů získal takřka okamžitě. Většina z nás již pana plukovníka znala z televize , kde často vystupuje v nejrůznějších pořadech s historickou tematikou.
V současné době spolupracuje s Českou televizí na pořadu Tajemství rodu, kde pátrá po předcích známých osobností. Kromě toho se také objevoval v pořadu Historie.cs a také spolupracuje s televizí Nova na publicistickém pořadu Víkend. Se svou knihou Lidice – Příběh české vsi zvítězil v roce 2005 v Národní soutěži muzeí Gloria musealis vyhlašované Asociací muzeí a galerií a Ministerstva kultury ČR v kategorii Muzejní publikace roku.


V devadesáti minutách prodiskutoval s žáky gymnázia veškeré podstatné události první poloviny 20. století. Z některých otřesných pravd, které se udály během světových válek, šel studentům doslova mráz po zádech. Každý však odcházel z besedy plný dojmů, nových informací a účasti nelitoval nikdo.
Podobných setkání by se, dle mého názoru, mělo pořádat mnohem více. Jak nám všem ukázala tato beseda, lidé rádi zapomínají na minulost, ale ona je důležitou součástí našich životů. Proto i Eduard Stehlík říká, že takovéto besedy s mladými lidmi považuje za velmi důležité.


Tímto článkem mu celé gymnázium Dobruška velice děkuje, že si i přes svůj nabitý program našel čas na setkání s námi.

Žaneta Stratílková, 8.G