VYBRAT REGION
Zavřít mapu

„Nebezpečí je na misích každý den“

Dobruška- Jaká je služba v armádě a účast v zahraničních misích? Na to a i na další, osobnější otázky odpověděl profesionální voják, desátník TOMÁŠ TOJNAR. Byla sobota 29. června a na náměstí v Dobrušce burácely desítky strojů motorkářů, ženil se totiž jejich kamarád. Moji pozornost však upoutal úplně někdo jiný – mladý muž ve slavnostní vojenské uniformě, kterému to velmi slušelo - Tomáš TOJNAR. Slovo dalo slovo a díky vstřícnosti tohoto velkého sympaťáka vznikl rozhovor o službě v armádě a účasti v zahraničních misích. Jeho obsah bude určitě víc zajímat pány, zatímco fotografie, které mi Tomáš poskytl, si zcela jistě se zájmem prohlédnou i čtenářky.

12.9.2013
SDÍLEJ:

Tomáš TojnarFoto: Soukromý archiv

Ve slavnostní uniformě a určitě i v té běžné vám to velmi sluší. Lichotí vám, když se za vámi někdo otočí?
Uniformu nosím rád. Jsem rád, když se za mnou někdo otočí, podívá se. Kamarádka si přála, abych si na její svatbu vzal slavnostní uniformu, tak jsem jí vyhověl. Nosím ji na slavnostní akce – plesy, svatby, jinak není moc příležitostí, kam ji nosit. V těchto uniformách (vzor 97) moc nechodíme, spíš nosíme polní stejnokroje – vzor 95.

Kdy jste se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka?
K tomu rozhodnutí došlo až na vysoké škole, když jsem začal studovat Univerzitu obrany, nebo spíš těsně předtím. Teprve tehdy jsem se rozhodl v armádě zůstat.

Co bylo důvodem?
Důvodem bylo to vlastní rozhodnutí studovat právě tuhle školu a zůstat u armády.

Hrál jste si jako malý na vojáky?
Ani ne. V Dobrušce na Belvederu jsme byli bezvadná parta, spousta dětí – holek a kluků – vyžili jsme se při normálních hrách. Když jsem byl malý, tak jsem chtěl být spíš popelářem nebo kosmonautem jako každé dítě.

Můžete říci, kde sloužíte a jakou funkci v AČR zastáváte?
Sloužím u jednotky v Hranicích na Moravě – je to 71. mechanizovaný prapor, jsem desátníkem na základní funkci u vozidla BVP-2. Navíc ještě jako instruktor lezení pomáhám zajišťovat výcvik při speciální tělesné přípravě.

Zúčastnil jste se zahraničních misí – kde a jak dlouho jste byl?
V roce 2008 jsem byl v Kosovu. V období, kdy Kosovo vyhlásilo samostatnost, jsme posilovali jednotky – byli jsme tam ve dvou turnusech, každý zhruba 1,5 měsíce. Poprvé to bylo při vyhlášení samostatnosti Kosova, podruhé si nás pozvali v létě. Od srpna 2010 do února 2011 jsem pak byl v Afganistanu.

Jak probíhá příprava na misi?
Před odjezdem na misi musí voják projít zdravotními a psychologickými testy. Dál probíhá secvičení v rámci každé jednotky. Velitel jednotky si vybere lidi, s nimiž by vyjel, a pak začne minimálně půlroční příprava, než jednotka vůbec vyjede. V tom, že se připravujeme hodně dopředu, je naše výhoda oproti ostatním armádám – například Američané posílají na mise hodně téměř nové vojáky.

Můžete stručně popsat jednu z vašich misí?
Co jste tam měli na starosti?V Kosovu jsme udržovali klid. Jezdilo se na patroly, prováděly se kontroly na silnicích a na hranicích. Byla to spíš taková forma demonstrace síly, aby místní obyvatelé věděli, že tam jsou vojáci a nedocházelo k etnickým čistkám.

V Afganistanu jsme doprovázeli civilní experty z Ministerstva zahraničí, kteří tam měli na starosti stavbu nemocnic, škol – dělali jsme jim v podstatě ochranku. Doprovázeli jsme je na různé projekty, když byla nějaká jednání, tak jsme jim dělali ozbrojený doprovod.

Jak se žije vojákům pod neustálým tlakem a nebezpečím?
Nebezpečí je na misích každý den. Za půl roku v Afganistanu směřovalo na základnu zhruba 30 – 40 raket. Vyrovnat se s tím musí každý, jak umí. Já mám výhodu, že jsem flegmatik, takže jsem se s tím dokázal vyrovnat. Hodně záleží na partě lidí, s nimiž tam člověk je. Navzájem jsme si pomáhali, naštěstí všechno dopadlo dobře a vrátili jsme se všichni zdraví.

Jak probíhá spojení s domovem a rodinou?Spojení je telefonní. V době naší mise byly k dispozici zhruba 4 telefony 24 hodin denně. Mohli jsme volat domů v limitu 15 minut denně.

Byli tam kluci, kteří volali domů jednou za tři týdny, ale byli i takoví, kteří volali každý den. Pak tam byl ještě internet, ale ten byl omezený a nebyl na něj moc spoleh.

Já jsem volal domů zhruba jednou za 14 dní a občas jsem byl v kontaktu přes internet.

Co Vám takový pobyt dal?
V první řadě to jsou zkušenosti, jak po stránce taktiky, tak i jazykové. V Afganistanu jsme byli v každodenním kontaktu s Američany. V Kosovu jsme jezdili na společné patroly s Iry, Finy – to se komunikovalo pouze v angličtině. Trochu jsem si angličtinu zlepšil, ale pořád je to ještě slabé. Dál poznání nových kultur a chování místních obyvatel.

Udržujete nějaké kontakty s vojáky dalších armád?
Z naší jednotky jsme se všichni znali. Po návratu zpět jsem si psal s jedním cizím vojákem, ale postupem času komunikace vyprchala.

V současné době nemá naše jednotka nikam vyjíždět, kdoví, jak to bude do budoucna.

Dostala se vaše jednotka přímo do nějaké bojové situace?
Při výjezdech jsme zažili pár nebezpečných situací, ale vrátili jsme se všichni, ruce a nohy máme, takže jsme rádi, že to tak dopadlo.

Které státy jste díky své práci navštívil?
Byl jsem v Německu, kde jsme se secvičovali a učili se spolupracovat s Američany. Víceméně jsme tam pomáhali cvičit americké vojáky, kteří měli za sebou pouze krátkou dobu pobytu u jednotky přímo v USA. Díky spokojenosti obou stran probíhá taková spolupráce každý rok.

Neměl jste vy nebo někdo z vašich kolegů po návratu z mise problém vrátit se do „normálního" života?
Já ne. Každý se s tím vypořádává jinak, hodně záleží na okolí, jak mu pomůže. Na někom to vůbec není znát, na druhém se mise projeví víc.


Můžete porovnat obtížnost práce naší a ostatních armád na zahraničních misích?
Srovnávat je to velice těžké, protože každý tam má jiné úkoly. My jsme doprovázeli civilní experty, další vojenské jednotky tam mají jiné úkoly. Od nás tam jsou i zdravotníci a spousta dalších jednotek, které mají naprosto rozdílné úkoly. Srovnání je proto velice obtížné.

Na Vaší uniformě se vyjímají vyznamenání – za co jste je dostal?
Jsou to vyznamenání za mise, na kterých jsem byl. Dostal jsem je od NATO i od České republiky.

Když přijdu někam na pohovor, tak z vyznamenání je vidět, že mám zkušenosti a už něco za sebou – to je asi jediná výhoda.

Jaké máte koníčky a jak odpočíváte?
Hodně cestuju za kamarády. Teď jsem se vrátil od Letovic, chystám se za sestrou do Rakouska a pak na Slovensko, kde budou kluci z práce.

VIZITKA

Tomáš TOJNAR

nar. 1986

svobodný

Hodnost - desátník

Vzdělání – dostudoval jsem Metropolitní univerzitu v Hradci Králové, obor mezinárodní vztahy a evropská studia

Koníčky – sport a turistika – zimní sporty, hlavně skiboby, v létě fotbal za TJ Dobruška, lezení po skalách

Autor: Redakce

12.9.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Šachisté vstoupili do nové sezony

Počítání volebních hlasů.

V hradeckém kraji vystavili voliči účet i architektům krajské koalice

Bagr už hrábl do země, terminál pro autobusy bude příští rok

Královéhradecko, Broumov - Výstavba nového autobusového terminálu za více než 23,6 miliónu korun se v polovině října konečně rozběhla.

Březhradští se odvolali proti nebezpečné čističce

Hradec Králové - Spolek Zdravý a bezpečný Březhrad se odvolal proti povolení k provozu chemické čistírny odpadních vod v areálu bývalé březhradské Salmy.

Volební účast v kraji převýšila celostátní průměr. Na 12. mandát to nestačilo

Hradec Králové - Lidé v Královéhradeckém kraji jsou odpovědnější a k volbám jich chodívá více, než je celostátní průměr. Letos k volebním urnám dorazilo 63,25 procenta oprávněných voličů.

Triumf ANO, debakl levice, Bělobrádek uhájil křeslo o 173 hlasů

Královéhradecký kraj - Volby do Poslanecké sněmovny na území Královéhradeckého kraje de facto kopírovaly výsledek v celé České republice. Drtivým způsobem vyhrálo hnutí ANO, těžkou porážku utržily levicové strany.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení