Po rekonstrukci nádraží se jeho obsluha přesunula do nového proskleného objektu na kerhartické straně, kde si hladoví a žízniví cestující musí vystačit s automatem na kávu, čokoládové tyčinky a chipsy.

PŮVODNÍ VÝMALBA

Historická výpravní budova zůstávala zamčená a zabedněná až do doby, kdy ji koupila společnost Oustecké nádraží. A pak se i nádražní restauraci začalo blýskat na lepší časy. Tuto sobotu dobrovolníci v bývalé nádražce vybourali nevzhledné stropní podhledy z „papundeklu", které podle pamětníků snížily strop někdy začátkem devadesátých let. Po stržení desek aktivisté objevili klenutý strop s mosaznými táhly, která spínají krov. Pod vrstvami výmalby se zřejmě skrývá ta původní z roku 1874. Ve Staré dámě, jak se budově přezdívá, se dá nalézt na jediném místě, ve stropním výklenku přístupném pouze po vysokém žebříku. Původní šablonovou výmalbu našel architekt Miloš Kudrnovský, když byl před několika lety pověřen zaměřením historické budovy. „Našla se zcela náhodou a hodně mě překvapila. Dává představu o tom, jak zdobně bylo nádraží pojednané," podotkl architekt, který se přijel podívat na demontáž stropních podhledů. „O tom, jak byl zpracovaný i interiér, vypovídají plány, dokumentace se dochovala," dodal Miloš Kudrnovský.

STARÉ DOBRÉ ČASY

Jak píše Věra Sekotová v knize Ústecké hospody, kořalny a restaurace, restaurační místnosti byly původně členěny pro cestující II. a III. třídy, stěny byly obložené dřevem. Do knihy zachytila i vzpomínku vnučky prvního nájemce.

„Kuchyň na nádraží byla vyhlášená. V neděli k nám chodily i celé rodiny na oběd, ale hlavně úředníci ze Sobotkovy továrny, brávali si domů závin, bábovky v celých kusech. Každoročně se pořádaly vepřové hody s hudbou. Pro jitrnice, jelítka, tlačenku i polévku si posílalo mnoho Oušťáků," vzpomíná na provozovatele restaurace na nádraží, rodinu Zychovu.

TOPILO SE V KAMNECH

Zavzpomínat si v sobotu přišel i Jiří Goldemund, který dříve v nádražní restauraci pracoval. „Tady byly kamna a muselo se v nich topit ručo fučo, objednávalo se uhlí," ohlíží se do minulosti. Ještě za socíku se v nádražce servírovalo i přes sto obědů za den, úpadek přišel později a před úplným zavřením sloužila už víceméně jako pivnice.

REKONSTRUKCE NUTNÁ

Společnost Oustecké nádraží usiluje o to, aby zde znovu začala fungovat stylová restaurace. „Interiér není zatím možné využívat, v současnosti je pro cestující každé ráno na verandě pražského nástupiště připravená mobilní kavárna. Provozuje ji Honza Beránek, který by tu měl mít do budoucna i kavárnu," uvedl jednatel společnosti Martin J. Kadrman a doplnil: „Už máme prvního zájemce o provoz restaurace, předtím však bude nutné rekonstruovat stoupačky vodovodní sítě i elektriku." Protože chce Oustecké nádraží uvést prostory co nejvíce do původního stavu, uvítá, když se jí ozvou vlastníci dobových fotografií.