Od svého zrození budí emoce. Stodola, hangár či kotelna – i těmito výrazy lidé komentují vloni otevřenou smuteční síň. Odborná veřejnost ale neokázalou, hliníkem opláštěnou dřevostavbu vnímá mnohem příznivěji.

A právě proto je rozlučková síň v Broumově jako jediná stavba Královéhradeckého kraje nominována na Českou cenu za architekturu. Soutěž, do které ze 168 přihlášených staveb vybrala nezávislá mezinárodní porota 34 realizací, je pro architekty něco jako Český lev pro filmaře.

Pohřby i koncerty

Při nedávném Dni architektury se několik desítek návštěvníků přišlo do rozlučkové síně podívat a poslechnout si architekta Pavla Rydla, který přijel vysvětlit cestu k její finální podobě a naznačit další možnosti využití síně.
Jak přímo na místě předvedl violoncellista Filharmonie Hradec Králové Petr Lichý, mohla by síň sloužit i ke komorním kulturním akcím.

„Původní zadání znělo na opravení staré smuteční síně, ale nakonec zvítězila varianta demolice původního objektu postaveného v rámci Akce Z v 60. letech minulého století a postavení nové síně,“ připomněl Pavel Rydlo, jak dostal jeho projekt zelenou.

Architekt: Lidé potřebují více času

Skutečnost, že většina veřejnosti nad podobou kompletně oplechovaného objektu obdivně nejásá, Pavel Rydlo vnímá.

„Je to nová stavba a je pro mnohé nečekaná. Myslím si, že lidé potřebují více času ji vstřebat. Architektura se od dob hřbitovního dřevěného kostela nebo barokních svatostánků určitě posunula někam jinam,“ domnívá se architekt, který při prezentaci přiblížil, jak se stavba snaží navázat na místní historickou tradici, na stopy německého vlivu ve zdejší lidové architektuře obecně a na specifickou formu nedalekého dřevěného kostelíku Panny Marie, který je nejstarší dochovanou dřevěnou stavbou ve střední Evropě a národní kulturní památkou.

Podle slov provozovatele broumovské pohřební služby Tomáše Žida je poměr pohřbů mezi kostelem a novou rozlučkovou síní zhruba jedna ku jedné. „Kostelík se líbí více. V zimě je to ale výhodnější v rozlučkové síni, která má podlahové topení,“ uvedl Tomáš Žid.

Nominace na Českou cenu za architekturu Pavla Rydla pochopitelně těší. „Každou stavbu se člověk snaží dělat nejlépe jak to jde. Výsledek je ale nejistý – nikde není dopředu řečeno, jak na to bude reagovat veřejnost. Pokud výsledek architektovy práce bere odborná veřejnost jako kvalitní, široká veřejnost obvykle časem stavbu i navzdory prvotním výhradám přijme. Stavby, které mají silný estetický názor, při svém vzniku vzbuzují často kontroverzní reakce veřejnosti. Eiffelovu věž chtěli ze začátku také protestující Pařížané zbourat, “ připomíná novoměstský architekt.

Jiří Řezník