NIKOL ČERNÁ
*1989
Bydlí v Českém Meziříčí, studovala na gymnáziu v Dobrušce a dokončila na Mendelově universitě v Brně obor ekonomie cestovního ruchu (Bc. studium).
Nyní pokračuje ve studiu na Masarykově universitě, obor personální management a organizační rozvoj (Mgr. studium).
Ve volném čase se snaží dělat něco kreativního – tancuje, navštěvuje spoustu vzdělávacích kurzů, které se týkají soft sklils – měkkých dovednosti, baví ji jazyky a cestování 

Začněme od konce. Nedávno jste se vrátila z Londýna – řekněte na úvod, co jste tam dělala?
Do Londýna jsem jela na pracovní stáž v rámci programu Erasmus. Ten umožňuje studentům, pokud si sami zajistí stáž, získat stipendium a vycestovat do zahraničí. Já jsem absolvovala neplacenou stáž v jednom z hotelů Hilton v Londýně, konkrétně Hilton London Kensington. Jela jsem tam dělat HR asistentku, což je asistentka personálního oddělení, takže jsem se starala o zaměstnance. Stáž byla tříměsíční a dopředu jsem věděla, že si pobyt nebudu moci prodloužit. Před odjezdem jsem si říkala, že to stačí, ale pak bych tam, kdyby byla možnost, ráda zůstala mnohem déle.

Jakou školu a obor studujete?
Studuji magisterský obor Personální management a organizační rozvoj na Masarykově universitě v Brně. Obor personalistiky jsem vždycky chtěla dělat, byl to můj sen.

Co předcházelo vašemu odjezdu do Anglie?
Člověk se hlavně musí rozhodnout, že začne pro takovou věc něco dělat. Strašně lehce může všechno proklouznout mezi prsty a nikam se pak nejede. Dala jsem si tedy za cíl rozeslat „miliony" e-mailů, protože stáž si každý musí hledat sám. V databázi Erasmus jsem po třech dnech pátraní objevila dvě dívky, které byly před několika lety v Hiltonu, a přes ně jsem získala kontakt na pána, s nímž stáž domlouvaly. S ním jsem se spojila a domluvila si pohovor… takhle to vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti jsem odeslala přes dvacet e-mailů do různých firem, třeba do Belgie, Itálie, Španělska, Anglie. Odpovědi jsem dostala pouze dvě. A to i přesto, že jsem všude psala, že budu mít stipendium a firma mě nemusí platit.
Pohovor probíhal přes skype, bylo to pro mě příjemné popovídání na téma, proč chci do Hiltonu jet apod. Pak jsem musela vyplnit spoustu formulářů, napsat motivační dopis, také získat doporučení z vysoké školy. Každý formulář se boduje zvlášť, roli hraje hlavně využití oboru studia v praxi. Podpis smlouvy z Hiltonu jsem získala pouhou hodinu před uzavírkou kanceláře. V té době jsem už byla smířená s tím, že nevycestuji. Nakonec to dobře dopadlo a já jsem si říkala: to je znamení, že tam musím jet.
Dnes mohu říci, že když se člověk prokouše touto byrokracií, tak stáž je už pohodička, a také vím, že to za to stálo.

Jak vás v Londýně přijali?
První den byl hodně zajímavý. Ubytování se mi potvrdilo až v autobuse při cestě do Anglie. Bylo to i proto, že po odevzdání všech papírů jsem tři týdny čekala na vyjádření, které jsem dostala zhruba týden před nástupem. Rychle jsem musela zařídit spoustu věcí – ubytování, pojištění, finanční smlouvu atd. Poprvé v životě jsem jela na tak dlouho sama mimo ČR…
Po příjezdu do Londýna jsem s třicetikilovým kufrem a batohem na zádech 40 minut čekala, až si mě spolubydlící vyzvedne. Už jsem začínala mít strach, zda opravdu přijde. Byla to Gruzínka a nakonec mě přijala moc hezky. Hned jsem se šly spolu podívat do Hyde Parku a tam jsme si na uvítanou dokonce daly české pivo – Plzeň.

Co následovalo?
Druhý den jsem šla do práce. Pamatuji si, že jsme se měli s HR manažerkou sejít v lobby. Když jsem přišla do haly, myslela jsem, že jsem se spletla – všude byl samý luxus. Hilton London Kensington je druhý největší Hilton v Londýně, nachází se v centru města, má 601 pokojů a přes 150 zaměstnanců. Všichni chodili na podpatcích, měli uniformy s jmenovkami a já si říkala, že se mi to snad zdá. S manažerkou, které jsem měla asistovat, jsme si na úvod krásně popovídaly – byla strašně milá, stejně jako všichni zaměstnanci. Firemní kultura tam je úplně jiná, než kdekoliv tady. Všichni vás zdraví, ptají se, jak se máte, odkud jste, na jak dlouho jste přijela, mají o vás opravdový zájem. Od začátku mě představovali spíše jako kolegyni – novou asistentku než stážistku. Přijetí bylo opravdu velmi milé a vřelé.

Z čeho se skládal váš běžný pracovní den?
Starala jsem se o databázi zaměstnanců, aktualizovala ji. Zaznamenávala jsem nemoci, připravovala měsíční oslavy zaměstnanců. Jednou jsem se zúčastnila jako zapisovatelka setkání všech manažerů. Tam se probíraly výsledky a nové projekty hotelu, řešil se tam zaměstnanec a příběh měsíce (co se stalo zajímavého). Proběhly nominace za každé oddělení, z nichž vzešel vítěz. Já jsem měla na starosti zaměstnanecké oslavy, ocenění zaměstnanců a tvorbu prezentací. K tomu jsem používala program, který neznali, takže jsem nakonec učila manažery pracovat s tímto programem (směje se)…

Účastnila jsem se tréninků pro zaměstnance, např. na oblast diversity, kterou jsem si mohla vyzkoušet i školit. Když jsem požádala, zda bych se mohla ještě více zapojit a pomáhat, byly tomu mé kolegyně velice nakloněny. Také jsem uváděla nové zaměstnance, což bylo velice zajímavé. Jednou jsem se procesu zúčastnila, abych viděla, jak probíhá, a poté jsem to už měla na starosti celé sama – jednalo se o přednášení o hotelu, prohlídku hotelu, vyplnění pracovních smluv, e-learning na PC. Byl to celodenní program, určitě hodně zajímavá záležitost. Občas jsem asistovala i manažerům jiných oddělení hotelu.

Dostala jsem nabídku, že se mohu jet podívat na HR oddělení do Hilton Reading, což je půl hodina vlakem od Londýna. Tam jsme dělali měsíční oslavy pro jednotlivá oddělení. Bylo to velmi kreativní. Dokonce mě požádali, zda bych nechtěla jezdit do Hilton Wembley, což je rok starý nádherný hotel se sto zaměstnanci, hned vedle fotbalového stadionu. Tam mě požádali, zda bych mohla zastupovat HR manažerku, která přešla do jiného hotelu. Jezdila jsem do Wembley dvakrát týdně a vedla celé oddělení, což byla neskutečná zkušenost. Přijímání prvního zaměstnance byl sice trochu šok, ale rychle jsem se zaučila. Být sama na všechno, na celé oddělení, to mi hodně dalo. Dostala jsem se na místa, o nichž jsem ani nesnila…hlavně na taková luxusní místa.

Prošla jste na stáži více pozic nebo jste byla stále na stejném místě?
Chtěla jsem si zkusit všechny oblasti HR, byla jsem pomáhat i kolegovi s assessment centrem, kde vybírali nové zaměstnance na různé pozice. Bylo to výběrové řízení za účasti více zájemců najednou. Na základě plnění modelových situací jim pak byly nabídnuty různé pozice. Zúčastnila jsem se mnoha věcí, byla to obrovská výzva.
Také jsem navštívila největší Hilton v Londýně, kde je přes 800 pokojů. Je nádherný. Standard, který tyto hotely poskytují zákazníkům, je obrovský. I firemní kultura, to je úplně jiný level – zákazník je vždy na prvním místě. Konkurence je tam obrovská, takže se musí dělat něco navíc.

Jaké bylo loučení?
Vybudovala jsem si se všemi nádherné vztahy, brali mě opravdu jako kolegyni a říkali, že jim budu chybět. Poslední večer mi připravili rozlučkovou party, na kterou přišla spousta kolegů. Loučila jsem se jak ve Wembley, tak v Kensingtonu. Bylo to smutné, nechtělo se mi odjet. Loučení jsem obrečela, ale dali mi vizitky a kontakt, kdybych se chtěla vrátit. S několika jsem stále v kontaktu.

Splnila stáž vaše představy a očekávání?
Předčila. Naprosto. Získala jsem obrovské životní i pracovní zkušenosti. Vůbec nevěřím, že bych se u nás během tří měsíců dostala na pozici HR tak daleko. Tam, pokud vy chcete, tak příležitosti dostanete. Jsem opravdu šťastná, že jsem tam byla. První měsíc, když jsem šla do práce a viděla se ve výloze, tak jsem se neustále smála – štěstím, že tam jsem.

Co vás během stáže nejvíc překvapilo?
Přístup lidí, kteří jsou neuvěřitelně pozitivní, vřelí a také velice slušní a milí…nejmilejší jsou snad řidiči autobusů, kteří jsou neustále připraveni vám pomoci – to byl pro mě snad největší šok.
Také mě překvapilo, jak rychle se můžete vypracovat. Říká se, že jsou dvě města na světě, kde člověk nepotřebuje konexe, abyste se vypracoval – Londýn a New York – a já tomu dnes opravdu věřím. Lidé tam velmi rychle rostou, není výjimka být ve třiceti letech vrcholovým manažerem.

Základem takového pobytu je perfektně zvládnutá angličtina. Kdy jste se začala učit anglicky?
Anglicky jsem se začala učit už ve školce. Na základní škole jsme měli povinnou angličtinu od čtvrté třídy, ale já jsem se učila i předtím. Maturovala jsem z ní, na VŠ jsem chodila na konverzaci, měla jsem i obchodní angličtinu. Pak ale přijedete do Británie a připadáte si, že jste se v životě anglicky neučila…
Mimo angličtiny jsem maturovala i z němčiny. Měla jsem pár semestrů španělštiny a taky jsem se učila čínštinu, což mě moc bavilo, ale je to těžké.

Vím, že jste už angličtinu uplatnila při pracovních příležitostech v minulých letech – jakých?
Angličtinu, ale i španělštinu jsem uplatnila při kurzech pro krajany z celého světa pořádaných v Dobrušce, kde jsem dělala asistentku ředitele kurzu a starala se o 70 lidí, kteří se přijeli učit česky.

Kde jste v Londýně bydlela?
Ubytování jsem hledala přes internet. Den před odjezdem mi ho potvrdila jedna Gruzínka a až během cesty mi přišly fotky. Měla jsem velmi skromný jednolůžkový pokoj v oblasti Kensington, což je jedna z nejluxusnějších částí Londýna, kde se natáčel i film o Dianě a bydlí tam i Kate s Williamem. Já jsem bydlela asi tři minuty chůze od Národního historického muzea. Chtěla jsem bydlet v centru proto, abych to měla blízko do práce. V Londýně je snad nejdražší doprava v Evropě. Jen pro porovnání – týdenní autobusová jízdenka (bez metra) mě stála stejně, jako v Brně platím za čtvrt roku.
Všechno jsem si hradila ze stipendia, které je ale jednotně vyměřeno pro celou zemi a ne podle toho, kde bydlíte. V jiných městech by náklady byly určitě menší.

Co jste stihla v Londýně nebo v Anglii navštívit?
Pracovala jsem od 9 do 17 hodin, takže po práci jsem se snažila objevovat Londýn, o víkendech jsem nikdy nebyla doma. Viděla jsem, troufám si říci, celý Londýn. Bylo tam nádherné léto, takže jsem volný čas trávila venku. Navštívila jsem všechny známé památky, jela jsem i mimo Londýn, byla jsem v Brightonu, v Seven Sisters National park (křídové útesy), ve Stonehenge, v Salisbury. V Londýně jsem chtěla vidět i to, co turisté nevidí – např. Camden, což je funky oblast, nebo Shoreditch, kde je street art na budovách, snažila jsem se poznat i normální život ve městě. Krásný zážitek mám také z vyhlídky nejvyšší budovy Evropy (The Shard).
Zažila jsem tam velké události. Wimbledon vyhrál po 80 letech Brit, narodil se královský potomek, schválili sňatky gayů a lesbiček. Bylo velmi zajímavé být u toho.

Jaký největší zážitek jste si odvezla domů?
Celé tři měsíce byl jeden obrovský zážitek. Ten největší je ale spojen s oslavou mých narozenin. Jejich přístup byl nádherný. V ten den jsem byla ve Wembley, kam jsem jezdila po dobu jednoho měsíce pouze dvakrát týdně. Moc zaměstnanců jsem tedy neznala, přesto jsem už při příchodu do kanceláře měla na stole dárek od HR direktorky. Přišli mně poblahopřát lidé z vedení – neskutečné kapacity  – dostala jsem nádherný dort s mým jménem, který upekl šéfkuchař hotelu. Lepší jsem v životě nejedla. Druhý den mi v mém hotelu popřáli úplně všichni, dostala jsem dárky i kartičku s přáním v češtině. Můj kamarád z Čech totiž kontaktoval někoho z hotelu, napsal přáníčka od mých kamarádů, Britové přidali svá přání – krabička zpívala, ale zazpívali mně i všichni zaměstnanci. Dostala jsem další dort také od šéfkuchaře a přišel se mě osobně zeptat, zda mi chutnal. Zážitků byla spousta, musela jsem se stále štípat, jestli tam opravdu jsem a pouze se mi to nezdá.

Jaké bylo loučení?
Říkali mi, Nikol, my tě musíme opít, protože ty jinak neodjedeš, a tak jsme si šli společně posedět. Předtím jsem ještě musela vyplnit formuláře pro hodnocení mé stáže. Moje manažerka mi napsala krásné hodnocení v tom smyslu, že jsem opravdu splynula s kolektivem, chválila mě i za to, že jsem se neustále ptala na věci, které jsem neznala, ale i za komunikační dovednosti a napsala, že mě budou velice postrádat.

Máte v úmyslu absolvovat během studia ještě něco podobného?
Po dokončení školy určitě. Chtěla bych odjet někam na delší čas, zkusit žít jinde.

Čemu byste se chtěla věnovat po ukončení vysoké školy?
Právě této oblasti. Celý pobyt v Londýně mě o tom přesvědčil.

Dana Ehlová