A jak sama říká, připadá si v posledních týdnech jak v posilovně s vlastní saunou. „Novoroční předsevzetí, že konečně zhubnu, jsem si představovala trochu jinak,“ říká s trpkým úsměvem žena, která ve „skafandru“ stráví až 9 hodin denně.

Každododenní gymnastika

Za tu dobu již může vést i kurz, jak se do obleku, který ji má chránit před nemocí, nasoukat i vysoukat. „Ze začátku to bylo složitější, ale teď se do obleku dostanu tak za deset a z obleku za pět minut,“ říká žena a pro dokreslení popisuje, jak se ze „skafandru“ dostává:

„Je to trošku gymnastika. Nejdříve sundám štít, který se musí vydezinfikovat. Pak rozepnu skafandr, svléknu jej do půlky těla a s rukama zasunutýma do rukávu sundám z nohou návleky. Teprve poté můžu pokračovat dál, kdy sundám z rukou první vrstvu rukavic.“ Po této první fázi pak následuje krok, kdy si na druhou vrstvu rukavic nastříká dezinfekci a sundá propocené oblečení, čepici a respirátor. „Pak opět dezinfekce a teprve poté přijde na řadu třetí pár rukavic, které mám na sobě.

A opět dezinfekce. Ruce už mám vydrbané tak, že se mi pomalinku začínají objevovat razítka z diskoték z minulého století,“ dodává Pavla, která tuto proceduru absolvuje zhruba třikrát denně: „Jinak jsem prakticky celý den v tom skafandru zavřená. A je to opravdu očistec. A to nepočítám, kolikrát se denně převlékám z propoceného prádla. Nezávidím tak ani prádelně, která musí denně prát tisíce propocených oblečení,“ říká žena, která je již nyní na pokraji fyzických i psychických sil.

„A to nejen já, ale všichni, co tu děláme. Je to opravdu zápřah a jsme rádi za každého člověka, který od nás ve zdraví odejde domů. Ale na naše oddělení je teď opravdu smutný pohled. Už aby vše bylo za námi. Jsme už všichni opravdu utahaní,“ dodává žena, která sama v minulém roce zrádné onemocnění prodělala. „A rozhodně to nebyla procházka růžovou zahradou. Jeden čas mi i hrozilo, že skončím sama na kapačkách,“ dodává paní Pavla.