Maturita v lese. Tam, kde se chlubí ztraceným panictvím

Rolandova vyhlídka. Romantické místo v hlubokých lesích nad Trutnovem. Ještě před pár lety jste tam mohli najít ve skříňce pravidelně doplňovanou kořalku, než toho veřejnost začala zneužívat, nebo návštěvní knihu, do které se někdo (Karel) pochlubil, že v tamním dřevěném altánku přišel o panictví.

Braunův Betlém má stát vrátit

Teď se tam škvaří nad ohněm špekáčky. Mladíci v zeleném si pobaveně sdělují zážitky. Nikoliv milostné, ale maturitní. „Já jsem byl tak nervózní, že jsem ani nevěděl, jak se jmenuju," přiznává jeden z nich. Už si vychutnávají pohodu. Potí se jen osamělý biker, který zdolává přírodní terén. Před chvílí to ještě byli oni, kdo měl sevřené hrdlo a trnul, jakými otázkami je zasype zkušební komise. Ta občas otestovala jejich bystrost svéráznými dotazy.

Může mít motorová pila vliv na partnerský vztah (ano, motorek rozpozná místo a čas pobytu)? Lze v lese kouřit (ne)? Zaskočení studenti si dokázali poradit s bedlivými nástrahami a vybruslili ze spirály otázek. Vyhráno přesto ještě nemají. Po praktické části přijde teoretická v učebně.

LAJDÁCI TO MAJÍ TĚŽŠÍ

Začíná se ráno losováním v kanceláři Ondřeje Jirmanna, učitele České lesnické akademie v Trutnově, pověřeného vedením praxí. Číslo určí otázku se zadáním a zároveň prostor ve školním polesí v Horním Starém Městě, kam se maturant vydá. Podle hesla: hajný se nemůže v lese ztratit.

Ke studentovi následně zamíří zkušební komise, které popisuje svěřený lesní úsek a ocitá se pod palbou otázek. „Když člověk přijde do lesního porostu, tak už si odvodí, na co by se ho mohli ptát," povídá Jiří Nosek z Vrchlabí poté, co se úspěšně vypořádal s paletou otázek, zaměřených na pěstování lesa, jeho ochranu, hospodářskou činnost a lesní těžbu. „Nebál jsem se tak o to, že bych něco nevěděl nebo nedokázal odpovědět, ale spíš abych na něco nezapomněl," přibližuje, jak se cítil při maturitní zkoušce.

Hasiči byli v akci na Luční boudě. Trénovali tam zásah

„Ti, co školu během čtyř let nezanedbávají, odmaturují s přehledem. Kdo je lajdák, má to výrazně těžší," připomíná zažitou pravdu učitel Jirmann. „Pomohly nám znalosti ze školních praxí a praktických cvičení, které jsme měli každý týden," oceňuje vzápětí Nosek, jak mu přišly vhod hodiny, strávené ve školním polesí. To je pro školu velkou výhodou a v kombinaci s podkrkonošským prostředím poskytuje vynikající studijní podmínky. „Praktickou výuku a praxe můžeme provádět v lese, o který se sami staráme. Můžeme ukázat studentům, jak pracovat v lese, aby bylo všechno v pořádku," pochvaluje si učitel, který má praktickou část na starosti.

ZVĚŘ VÁS NESEŽERE

Vedle dřevin, které se musí zužitkovat a zpracovat a putují k odběratelům do celé republiky i Rakouska, patří do trutnovského lesa také zvěř. „Je tady zvěř jelení, černá (prase divoké) a srnčí," popisuje Ondřej Jirmann a pokračuje: „V tomto období není potřeba se o ně starat. Kryt si najdou, jdou si na pastvu, když mají klid a neruší je třeba motorkáři. V zimním období dochází k přikrmování spárkaté zvěře, krmelce jsou plné kvalitního sena, předkládá se jim i dužnaté a jadrné krmivo, do starých pařezů se vkládá sůl jako minerál." Pokud se lidé chovají v souladu s běžnými pravidly, z návštěvy divočáka či jelena nemusí mít strach. „Zvěř v 99 procentech případů ví o člověku dřív než člověk o ní a v klidu odejde. Problém může nastat v případech, kdy lidé vstoupí do míst, kde má bachyně ukrytá selata. Pak by je šla bránit. Ale nikoho nenapadne ani nesežere, spíš postraší."

Středoškolský příběh končí a brzy začne nový. Vrchlabák Jiří Nosek do něj půjde se vzpomínkami na trutnovskou lesárnu, kterou vymění za lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze. „Na třídní kolektiv ani školu se nedá zapomenout," říká letošní maturant, který se jednou chce stát hajným.

Zdroj: Archiv

Zkoušející šéfuje hraběcím lesům Colloredo-Mansfeldů, asistuje dědičce zámku

Ladislav Šimerda je ředitelem Správy lesů, které patří Kristině Colloredo-Mansfeldové v Opočně a Dobříši. Na lesnické akademii v Trutnově studoval, pak učil a teď tam jezdí k maturitám jako člen zkušební komise.

„Jsem velice šťastný, když jsem pozvaný k maturitám do Trutnova. Takový úkol vděčně přijímám. Vidím kvalitu budoucích lesníků a jejich připravenost pro praxi. Je to nádherná zpětná vazba. Je patrné i na složení zkušební komise, ve které se objevují i ředitelé Lesů ČR, jaký to má význam," řekl v průběhu praktických zkoušek a neskrýval spokojenost se znalostmi studentů. „Je to náš úkol, nepřipustit nižší úroveň, držet vysokou kvalitu a věhlas lesnické akademie v Trutnově, který je v republice i Evropy značný," zdůraznil Šimerda.

Jak přiznal, účasti u maturitních zkoušek využívá k vytipování nových adeptů pro práci na lesním panství šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů. „Ze zaměstnanců tam je 70 procent absolventů lesnické školy v Trutnově, to už je taková trutnovská dynastie," pousmál se. Koneckonců, jeho nadřízený, syn 76leté hraběnky Kristiny, hrabě Leonard Colloredo-Mansfeld, vystudoval lesnickou školu v rakouském Bruck an der Mur. Tu pojí partnerství s trutnovskou školou.

U maturity uspěl hlavně šperk zakázaných sluchátek

Zkušený lesník má o spolupráci se šlechtickým rodem jen slova uznání. „Chovají se jako normální lidé, obzvláště u starší generace je patrná velká úcta k lidem, kteří pro ně pracují, ať jsou na jakémkoliv stupni pracovního zařazení," pravil Ladislav Šimerda a ještě přiblížil svoje pracovní uplatnění: "Je to velmi široký záběr. Někdy jsem asistentem paní hraběnky, někdy je to práce všeho druhu v lese. Je s ní vynikající spolupráce. Zná sedm světových jazyků. Má trvalé bydliště v Opočně, bydlí vedle naší lesní správy."

Jako blízký spolupracovník hraběnky dobře zná problematickou situaci s restitucí zámku, kvůli které se vedou spory již 26 let. "Proces o jeho navrácení provází dlouhé peripetie a byl znovu obnoven. Zámek byl přitom jejich rodinným majetkem, stejně jako všechny sbírky a mobiliář, které byly postupně utvářeny generacemi jejich rodu, jež ho tam přinášely," řekl Šimerda.

Podle našich aktuálních informací Kristina Colloredo-Mansfeldová, dědička opočenského zámku, podala v průběhu května ústavní stížnost ve věci restituce nemovitého majetku. Její dovolání proti pravomocnému rozsudku, který památku v dubnu 2016 přiřkl státu, odmítl letos v únoru Nejvyšší soud. Zámek její rodině zabavili nejprve nacisté a následně si ho ponechali komunisté. Rod Colloredů (později Colloredové z Wallsee a Colloredo-Mannsfeldové) získal opočenské panství do dědičného držení 30. srpna 1636 za 51 456 rýnských zlatých od císaře.

Zdroj: Archiv ČLA

Ladislav Šimerda (na snímku vlevo), ředitel Správy lesů šlechtického rodu Colloredo-Mansfeldů v Opočně a Dobříši, na lesnické akademii v Trutnově studoval, pak učil a teď tam jezdí k maturitám jako člen zkušební komise.