VYBRAT REGION
Zavřít mapu

"Máme hojně, ale nemáme v sobě hojnější život"

Hradec Králové - Sestra Adriana je Slovenka, pochází od Trenčína. V Hradci Králové žije dvanáct let. Patří ke Společnosti dcer křesťanské lásky svatého Vincence de Paul. Říká se jim vincentky a pečují o staré, nemocné 
a postižené bližní.

25.12.2012 1
SDÍLEJ:

Rozsvícený vánoční strom na hradeckém Velkém náměstí.Foto: Deník/ Ondřej Littera

Sestra Adriana naši prosbu o tento rozhovor vnímala jako projev velké důvěry – a podle toho k němu také přistoupila.  Byla velmi ochotná, trpělivá a vstřícná, a téměř hodinové fotografování v desetistupňovém mrazu přetrpěla u hradecké katedrály svatého Ducha –  jak můžete vidět –  s úsměvem.

Svůj čas pro naše předvánoční setkání hledala mezi každodenní službou v hradecké fakultní nemocnici a svými církevními povinnostmi. Její volný čas se totiž často scvrkne na pouhou hodinu denně.

Bylo to nesmírně příjemné vyprávění –  přesně takové, jaké člověk v tomto svátečním čase potřebuje.

Když se dětem řekne „Vánoce", většinou si představují spoustu dárků. Co Vánoce znamenají pro vás?
Z dětských představ člověk postupně vyroste, ale radost
z toho, že jsme obdarovaní
a můžeme taky obdařit,  zůstává. Dnes nejenom děti, ale myslím, že obecně většina společnosti, spojuje Vánoce
s dary.  Vánoce jsou křesťanským svátkem, kdy slavíme narození Ježíše Krista, pravého Boha a  pravého člověka. Před touto skutečností zůstávám vždy v němém úžase, nechávám na sebe působit tajemství Boží lásky. Té lásky, která přichází, abych i já mohla mít účast na Božím životě. Nejlépe se toto tajemství vyjadřuje a prožívá v liturgii,  při slavení mše svaté. O Vánocích se každý snaží být hodný, udělat něco dobré pro druhé, blízké i vzdálené. Já vnímám o Vánocích, jako by nám  Pán Bůh byl blíž. Mám pocit, že je svět hezčí, pokojnější, vstřícnější, že i lidé jsou si vzájemně blíž.

Vzpomenete si na svoje první Vánoce?
Nikdy jsem se nezamýšlela nad tím, které Vánoce si pamatuji jako první. Ty svátky jsem milovala se vším tajemstvím, posvátností a kouzlem celé dětství – myslím, že to tak vnímám dosud. Prožívala jsem je s rodiči a sourozenci,
s rodinnou tradicí, v klidu, ve vzájemné lásce,  v rodinném štěstí.

Čas příprav na Vánoce začíná adventem. Jak prožíváte advent vy?
Čím jsem starší, tím víc žasnu nad moudrostí liturgického roku: Advent, Vánoce, Půst, Velikonoce, liturgické mezidobí. Velké události 
v křesťanství, například právě Vánoce nebo Velikonoce,  se slaví velkolepě . S tím přichází i příslušný čas přípravy, duchovního zastavení, pochopení události a nalezení sebe v plánu Božím, i nalezení sebe ve víru požadavků společnosti. Advent v překladu znamená „čekání na příchod". Uvědomujeme si více dvojí příchod Krista: narození a pak ve slávě na konci časů. Na každý plánovaný příchod někoho, na každou plánovanou návštěvu se připravujeme podle stupně důležitosti, náročnosti. A každá návštěva vyjadřuje vztah vůči někomu. Když ve víře čekám na příchod Ježíše Krista, jehož narození o Vánocích slavíme, snažíme se podle křesťanské víry i víc pravdivě žít – v zachovávání přikázání, v modlitbě, v přijímání svátostí a ve vzájemné lásce. Já jsem se rozhodla žít život zasvěcený Pánu Bohu a teda i k pravidelnému životu modlitby osobní i společné v komunitě. V adventu si připomínáme události, kdy lidstvo čekalo na příchod Ježíše Krista četbou Starozákonních knih Písma svatého, a pak máme pěkný zvyk týden před Vánoci zpívat gregoriánské zpěvy, kde se vyjadřuje touha člověka po naději, naplnění, odpuštění, po Spasiteli.

Víte sama, že už několik týdnů před Vánocemi většina z nás hromadí zásoby jídla a dárků. Proč jsme podle vás těmto svátkům přisoudili onu hmotnou, materiální podobu?
Jedna stránka reality je tradice a druhá komerce. Nejsou tak dávno doby,  kdy se žilo skromně, jednoduše, možná i chudě. V křesťanském slavení Vánoc si lidi hluboce uvědomovali štědré, vrchovaté obdarování Bohem, že On sám se nám dal, On sám přišel, abychom my měli život a měli ho v hojnosti. Z této myšlenky Božího obdarování, se i lidi vzájemně obdarovávali něčím pěkným, možná výjimečným, zdobili si příbytky, slavili dobrým jídlem, které jinak neměli.  Duchovní prožívání Vánoc, 
a nejen jich,  ustoupilo a zůstala jenom vnější podoba. Jsme generace, která se nesytí pravým pokrmem, kterým je Bůh , a zůstává lačná. Proto jsme nuceni kupovat, abychom měli, aby se vyplnil v nás prostor, který patří Bohu. Máme hojně, ale nemáme v sobě hojnější život, chybí nám štěstí, pokoj, láska, radost – duchovní dary.

Ráda bych věděla, jak vypadá váš Štědrý den.
Každá rodina i komunita má své zvyky podle okolností, kde se nachází. Den před Štědrým dnem, kdy skauti přináší betlémské světlo k jesličkám na Velké náměstí 
a zpívají se koledy, nám přináší betlémské světlo děti 
a jejich rodiče, kteří se cestou zastaví u nás, zazpívají koledy, řeknou básničku. Pak toto světlo zůstává hořet celé vánoční období u jesliček. Na Štědrý den vrcholí vánoční přípravy a je tomu stejně i u nás. Každý den začínáme společnou komunitní a meditativní modlitbou, slavením mše svaté  a snažíme se zachovávat posvátné ticho přes celý den, abychom se lépe soustředily na události, které si připomínáme a které slavíme.

Co nesmí chybět na vaší štědrovečerní tabuli?
Jíme střídmě, tak jako je to v tradici církve. Dříve byl na Štědrý den přísný povinný půst od masa a od jídla, dnes je půst dobrovolný podle cítění člověka. Připravujeme vánoční dekorace – odkládá se adventní věnec, fialové svíčky z oltáře, které nahradí vánoční dekorace. Kuchyň se taky nezastaví v přípravách. Voní vánočka i kapr, abychom mohly zasednout ke slavnostnímu stolu. Před Štědrou večeři se společně modlíme liturgii hodin – posvátné oficium ze slavnosti Narození Páně, a společně si přečteme pozdravy od generálních představených. Pak zapálíme svíci od betlémského světla a neseme ho tmou za zpěvu koled až do jídelny, kde svítí přes večeři. Před večeří představená komunity popřeje sestrám Vánoce, pomodlíme se za nás, za zemřelé příbuzné, spolusestry, které si Pán povolal v tom roku, za lidí, kterým sloužíme. Na stole nechybí med, kterým si vzájemně děláme na čelo křížek s přáním, abychom byli sladcí 
a dobří jako med. Máme také  česnek a cibuli – jako symbol zdraví. Rovněž pamatujeme na chudé a potřebné,  s kterými se dělíme o chléb.

Trávíte někdy Štědrý den i se svojí rodinou, s blízkými?
V naší Společnosti máme zvyk zůstávat v komunitě, ve které jsme. Tady prožíváme všední i slavnostní chvíle.

Vyměňujete si alespoň drobné dárky s ostatními sestrami 
a přáteli?
Ano, tento dobrý zvyk zachováváme.

Co by vám osobně pod stromečkem letos udělalo největší radost?
Mám jenom jedno přání – aby Vánoce byly Vánocemi. Aby lidstvo, člověk, tedy i já,  jsme žili ve vzájemné lásce, 
v lásce vůči Pánu Bohu, v pokoji a spravedlnosti. Z materiálních dárků, pokud to tak můžu říci, by mě potěšila přítomnost člověka, který touží prožit Vánoce ve společenství blízkých.
Pracujete na chirurgické klinice  fakultní nemocnice. Jak prožívají Vánoce lidé, kteří i o těchto svátcích zůstávají na nemocničním lůžku?
Každá nemoc je náročná etapa v životě člověka o to více, že o Vánocích všichni tíhnou k domovu. Vytvořit v nemocnici rodinnou atmosféru  není úplně možné. Na oddělení máme dekorace a vnímám, že pacienti jsou více otevřeni dialogu, chtějí si povídat. Mám pěknou zkušenost, že příbuzní jsou s nemocným dlouhé hodiny, mám však 
i takovou zkušenost, že k přehlušení samoty, možná i stesku, stačí televize.

Jak můžete nemocným lidem tyto dny ulehčit?
Je to hodně individuální. Někdo  si chce povídat, někdo si chce zazpívat koledu, někdo si zavzpomíná. V naší profesi by nikdy neměla chybět lidskost, trpělivost, soucit, pochopení a touha pomoct. Když má pacient touhu i duchovně prožít tyto dny – v modlitbě, 
v přijetí svátostí, je to pro nás jenom radost.

Myslíte si, že právě nemoc lidem dokáže pomoci přehodnotit priority v životě?
Každá závažná nemoc je rána do života člověka i rodiny. Často jsem svědkem toho, že pacienti nesou nemoc s pokorou  a statečně bojují. Ano, přehodnocují priority, dostávají se na úroveň postojů, které by jinak nedosáhli. Většinou se proměna odehrává 
v rovině osobní a lidské. Lidé  opouštějí své sobectví, přísnost, přepjatost, materiální vizi světa. Není však výjimkou vnímat i posun k úrovni duchovní – k přijetí Boha do svého života.

Mnoho lidí tráví vánoční svátky o samotě. Proč je podle vás tak těžké unést samotu právě 
o Vánocích?
Vánoce jsou svátky tradičně slavené v rodině – narození dítěte je záležitost rodiny, proto je tu tak silné pouto 
s nejbližšími o Vánocích. Mám však i zkušenost, že lidi chtějí zůstat sami, v jistém smyslu potřebují právě to své prostředí k pokojnému prožívání svátků, možná k přemítání, vzpomínání. Možná  chtějí Vánoce prožít podle svých představ, ve svém pohodlí. Chápu, že když člověk nemůže být s tím, s kým být chce, koho miluje a s kým má spojené srdce, pak ostatní vztahy jsou vedlejší a raději volí samotu.

Co byste vzkázala právě lidem, kteří budou u štědrovečerního stolu sami?
Přeji jim o to více zakusit přítomnost Boha, jeho milující přítomnost.

Tytam jsou časy, kdy jsme před svátky, nejenom před Vánocemi, rozesílali desítky pohlednic
s přáními. Dneska spíš telefonujeme a posíláme SMS zprávy a e-maily. Jakou formu volíte vy?
Přání e-mailem  považuji za neosobní, ale používám ho 
u lidí, kteří jsou  daleko a pošta je pomalá. SMS přání jsem ještě neposílala, ale neříkám, že to v budoucnu nezkusím.

A když jsme u těch vánočních přání: co lidem, svým blízkým, 
v tomto čase přejete?
Asi to, co všem. Já jsem 
z věřící rodiny a vesměs všichni příbuzní prožívají Vánoce v duchovním rozměru. Je však potřeba si čas od času připomenout, co slavíme a jaký dopad mají svátky pro nás, pro naše životy. To je obsah mého přání.  Je pravda, že přeji duchovní dary a duchovní dobra i lidem, kteří víru neprojevují v plné míře…  Na stránkách Bible čteme, že při narození Krista zpívali andělé „Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle", a tak jim přeji pokoj. Ne ten pozemský,  ale pokoj, který pramení z Boží přítomnosti. Anebo – Narodil se Emanuel, v překladu Bůh
s námi. Přeji všem tuto hlubokou jistotu, že ve všech životních situacích, za všech okolností je Bůh s námi.

Na závěr bych se vás ráda zeptala, jaký nejhezčí dárek vám přinesl letošní rok.
Letos jsem měli čest přivítat v naší komunitě generálního představeného naší Společnosti, což je událost zcela výjimečná, obohacující, nezapomenutelná. Já se však snažím prožívat každý všední den s otevřenýma očima 
a srdcem a nestačím se divit, jak jsem obdarovaná, kolik přízně dostávám od lidí i pozornosti shora –  věřím, že od Pána Boha. A toto mně přináší radost. Já považuji za dar, ne za samozřejmost, že žijeme v dobrých mezilidských vztazích, ve sdílení, v důvěře,   mám radost ze setkání se spolusestrami při různých příležitostech, mám radost ze setkání s příbuznými, s lidmi dobré vůle. Asi největším darem pro mě je, že můžu žít 
v přátelství a lásce s jinými lidmi.

V pondělí 31. prosince si ve vašem Deníku můžete přečíst dnes už historickou reportáž, kterou jsme pořídili přesně před dvaceti lety. Vznikla v Bratislavě, 
v den, kdy se československá federace rozdělila na dva samostatné státy.

Autor: Ivana Fričová

25.12.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Martin Jiránek

Martin Jiránek: „Je vidět, že se lidem současný styl politiky přestal líbit"

Počítání volebních hlasů.
AKTUALIZUJEME
70

Volební místnosti se zavřely. ANO jasně drtí své soupeře

Rychnovští kriminalisté odhalili tři pěstírny konopí

Rychnov nad Kněžnou - Na základě informací, že v jednom objektu na Rychnovsku dochází k neoprávněnému pěstování rostlin, proběhly po předchozím zadržení tří osob na třech místech, v okolí Rychnova nad Kněžnou a Vamberka, domovní prohlídky.

Rychnov a Kostelec hrají doma

Rychnovsko - Pozvánka na fotbal:

Kam za zábavou: Funk You! a DJ All-in

Rychnovsko /POZVÁNKY/ - Na koupališti v Kostelci nad Orlicí proběhne již legendární tancovačka, kde si užijete funky a breakbeat hudbu. Akce se koná v sobotu 21. října od 21 do 2 hodin.

Baroni přivítají Nový Bydžov

Rychnovsko - Kam za sportem v okrese:

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení