Sdílnější jsou dokumenty na stavebním odboru města, které přinesly překvapení –  společnou minulost domů čp. 67 a 66. Stavitel Jan Černý přestavoval oba ve stejnou dobu, o povolení žádal (jako jejich majitel) roku 1893. Podle plánu vznikl na místě čp. 66 patrový dům, v jehož přízemí se počítalo s krámem. Jakým? Na otázku odpovídá další text ze stavebního odboru, v němž roku 1900 žádá o povolení úprav Ladislav Fábera, hodinář. Sdílné byly i matriky, navíc komise měla štěstí – mohla vše odsouhlasit s potomkem Ladislava Fábery.

Ladislav Fábera se narodil roku 1868 ve vedlejším domě, který budeme zkoumat příště. Založil rodinu a s ní už žil v domě čp. 66, který pak koupil.

Klobouky i kožešiny

Nejvýmluvnější je snímek z roku 1900. Kromě hodinářství je tu obchod Bohumila Cihláře, jehož sortiment známe díky reklamám. Klobouky, kožešiny, čapky, rukávníky, límce pro dámy, ale také valašské papuče či jemné střevíce.

Výpověď fotky doplnil Tomáš Fábera, vnuk Ladislava. Z vyprávění svého tatínka ví, že v patře žily slečny Bělohoubkovy, které sice firmu neměly, ale byly švadleny a pro lidi doma šily. Pan Cihlář odešel někdy kolem roku 1917.

Ladislav Fábera zemřel velmi mladý, v roce 1905. Zůstala po něm vdova Pavlína Fáberová (nar. 1869) s pěti dětmi ve věku od čtyř do jedenácti let. Dokázala zabezpečit celou rodinu. Dál provozovala hodinářství, později otevřela i výrobu lihových nápojů.

Nejstarší syn Jaroslav (nar. 1894) se vyučil hodinářem a živnost převzal. Hodinářství rozšířil o optiku, prodej klenotů, skla, ale třeba také baterií či gramodesek. Oženil se a jeho dva synové šli do učení na hodináře. Zároveň se pan Fábera stal významnou osobností Opočna. Stál u zrodu kina, kde dlouho promítal, působil v mnoha spolcích, především v Sokole.

Jako jeho okrskový starosta byl v roce 1926 slavnostně představen T.G.Masarykovi při jeho návštěvě v Opočně. Není tedy divu, že právě Jaroslav Fábera byl pak zatčen gestapem. Čekala ho cesta, kterou muselo projít více aktivních lidí. Výslechy a věznění na gestapu, totéž – jako „nepřítele lidu" – po roce 1948. Plán, že synové převezmou živnost, padl. Obchod skončil v roce 1951. Dům rodině zůstal, vybavení krámu bylo zabaveno. Hodiny směl pan Fábera opravovat doma, i to mu však brzy zakázali.

Znovu otevřeli

V letech 1951 až 1968 byl v jeho domě umístěn textil. Rok 1969 přinesl uvolnění, dotklo se i Fáberových. Rodina mohla v domě otevřít původní živnost, i když pouze v rámci tehdejších komunálních služeb.

V roce 1973 však musela opět skončit, dům sloužil jen k bydlení. Změnu přinesly události v roce 1989. Tomáš Fábera, vnuk prvního hodináře v domě čp. 66 a syn Jaroslava Fábery, otevřel svůj obchod 1. května 1990.

Až tam přijdete, všimněte si vybavení. Podařilo se mu získat mnohé z toho, jež bylo rodině zabaveno.

Dana Marková