Možná si přitom pro posílení museli opakovat: „Když ti shoří střecha nad hlavou, je lépe vidět na hvězdy.“ A ráno šli zkřehlí a s nevyčištěnými zuby do práce. Projekt Noc venku, který pochází z Anglie, odstartovala v České republice v roce 2012 Ostrava. Letos se do něj zapojilo již 25 měst. Mezi nimi také například Hradec Králové, Trutnov nebo tradičně Dvůr Králové nad Labem.

V Trutnově zájemci o tuto zážitkovou formu poznání života lidí na ulici zavítali do evangelického kostela. Konzervy, těstoviny, ale také třeba šály, boty, čepice, deky. To vše v hojném množství přinášeli účastníci akce pro potřebné. Jak žijí bezdomovci jim pak během čtyř večerních hodin zprostředkovali zástupci pořadatelských institucí.

Před kostelem v sudu plápolal oheň živený kartonovými krabicemi, aby zahřál odvážlivce, kteří si chtěli v noci ustlat na ulici. A do křesel v kostele usedly i klientky azylového zařízení Most k životu s dětmi, své místo si zabral letitý trutnovský bezdomovec Slávek. „Na ulici jsem strávil sedmadvacet let a kupodivu jsem to přežil. Jen ty nohy kdyby mi víc sloužily. Teď mám holobyt v Horňáku. Jsem vděčný městu, že mi takhle pomohlo,“ řekl Deníku.

Celý večer se odehrával v režii již zmíněného Mostu k životu, Charity Trutnov a Regionálního institutu ambulantních a psychosociálních služeb RIAPS. Účastníci vyslechli informace, vžívali se do konkrétních příběhů, ochutnali přichystanou polévku a viděli pořad Jak to vidí, připravený studenty Střední zdravotní školy, kteří se na problematiku ptali úředníků, politiků a občanů.

„V Trutnově nejsou klasičtí bezdomovci, kteří by třeba přišli o rodinu, o práci. Ty, co potkáváme na ulicích, jsou lidé, kteří si bezdomovectví zvolili jako životní styl. Celý den sedí na lavičce, popíjejí alkohol, kouří cigarety a odpuzují turisty našeho krásného města. Těm, kteří se opravdu chtějí vrátit do normálního života, společně s příslušnými institucemi pomůžeme,“ vyjádřil se například trutnovský starosta Ivan Adamec.

Neblahé zkušenosti na místě přidal zástupce policie, vedoucí Oddělení obecné kriminality Trutnov Miloš Mervart, když řekl, že se bezdomovci většinou dopouštějí trestné činnosti a obtěžují místní. „Když skončíte na ulici, nemáte třeba žádné peníze a je hrozně těžké sehnat nějaké bydlení. Lidé, co pronajímají byty, chtějí většinou kauce. Já jsem se snažila najít si práci, protože mi vzali dceru a já se snažila ji dostat zpátky do péče,“ vyprávěla upřímně svůj příběh bývalá klientka Mostu k životu.

„Na úřadech mi nechtěli pomoct, asi mě v tom chtěli nechat vymáchat. S pěti tisíci si byt nepořídíte. Trávila jsem čas po hospodách a v místech, kde bylo teplo. Každý den jsem nevěděla, kde budu spát. Pak jsem dostala příležitost jít do Mostu k životu. Dítě jsem u sebe neměla, tři měsíce jsem čekala, než se uvolní místo. Moje přijetí bylo podmíněno tím, že jsem musela o dceru požádat soudně. Úspěšné to však nebylo. Začala jsem pracovat, našla jsem přítele, který je dnes mým manželem. Azylový dům mi moc pomohl. Odstěhovala jsem se z města, kde jsem o všechno přišla, dnes stojím zase zpět na vlastních nohách. Jsem strašně šťastná, že jsem se z toho dostala a vyhrála nad tím. Kdyby mě to potkalo ve starším věku, bylo by to mnohem horší. Člověk, který je starý a nikdo mu nepomůže, to má hodně těžký. Přála bych si, aby se poslanci zamysleli a ze svých peněz také dali něco na pomoc ve větším spektru než je teď,“ svěřovala se na pódiu bývalá klientka.

A závěr večera? „Budu spát někde tady pod stromem. Proto se to jmenuje Noc venku, ne? Nic na tom není. Mně spaní pod širákem nevadí. Prostě se mi to líbí a jdu do toho, “ smál se jeden z účastníků Marian Vágner. Zároveň poznamenal, že mezi trutnovskými lidmi, kteří žijí na ulici naštěstí nejsou žádní mladí lidé. „Na trhu práce je spousta příležitostí, lidé mohou pracovat. Nemusí se stát bezdomovci takříkajíc na lusknutí prstu,“ dodal Marian Vágner.

Součástí večera bylo i divadelní představení úpického souboru Za zrcadlem a koncert kapely JakžTakž. Svůj příspěvek poslaly potřebným lidem v Trutnově děti z mateřských škol v Hostinném. Ty se zřekly svého pamlsku při nákupech a přesvědčily rodiče, aby radši koupili polévku těm, kteří mají hlad. Ze sto sedmdesáti oslovených dětí jich nakonec bylo tolik, že polévkami zaplnily celý kufr automobilu.