Osmý květen očima tří generací. Jak tento den vnímají?

Božena Jablonská,
80 let, Rychnov n. K.

Bylo mi třináct let. Samozřejmě si to pamatuji velice dobře. Znamenalo to pro nás hodně, skončilo období nesvobody a útlaku. Měli jsme radost a najednou úplně ožili. Tento den pro mě znamená mnoho. Kdyby válka dopadla jinak, poznamenalo by to naše životy. Mrzí mě však to, jak komunisté měnili historii a chtěli vymazat, že nás osvobodili i Američané. Socialismus byl doba temna.

Jana Horáčková,
62 let, Kostelec n. O.

Osmý květen je pro mě symbol míru. Sice jsem rok 1945 nezažila, ale z vyprávění rodičů vím, jaká úleva a radost s ním byla spojena. Můj tatínek byl při osvobozování v Praze, takže si dovedu představit, jak to probíhalo. Bohužel nás osvobodila sovětská armáda, což je velká škoda. Mrzí mě také že pak přišla dlouhá léta komunistické zvůle. Škoda, že osvobození nenastartovalo lepší období.

Julie Javůrková,
30 let, Kostelec n. O.

Jsem samozřejmě velmi ráda, že druhá světová válka skončila a jak skončila. Jsem však už z generace, pro kterou to tolik neznamená. Já jsem v té době nežila, takže si nedokážu pocity, které osvobození provázely, představit. Rozhodně to však musely být silné momenty. Co však velmi prožívám je 17. listopad. Tu dobu jsem zažila, i když jsem byla ještě malá, a mám s ní spojené vzpomínky.

Barbora Zemanová