To vydrželo roky a o víkendu se tak mohlo konat další z jejich pravidelných setkání. „Dnes už je to patnáct let, co se přátelíme. Mnohdy je to už na rodinné bázi, takže někteří lidé dorazili již v pátek," řekla Božena Šedová, starostka Lible.

Z Vlčnova nakonec přijela dvacítka hostů, ale jindy prý není problém naplnit celý autobus. Většinou ale mívají vzájemné návštěvy sportovní charakter.

Odehrávají se totiž během nich přátelská fotbalová utkání. A jak si v nich malá obec z Rychnovska stojí? „Většinou  zvítězil Vlčnov, ale je pravda, že my můžeme čerpat z více než tří tisícovek obyvatel," zhodnotil Dušan Mikulec, který se zhostil role mluvčího vlčnovského Žlutého baletu.

Řada dřívějších hráčů již ale za ty dlouhé roky dospěla do věku, kdy už se nechtějí honit za balonem. Proto k fotbalovým zájezdům přibyla i přátelská setkání u dobrého jídla a pití.

Na zahradě bývalé školy se tak v sobotu opékalo prasátko a točilo pivo. Návštěvy se prý totiž vždy přizpůsobují svým hostitelům. Víno tak poteče proudem zase až na Moravě.

Nikdy to prý není ztráta času

LIBOR KAVKA, Vlčnov

Jak přesně přátelství vašich obcí vzniklo?

To vím naprosto přesně, protože jsem byl u toho a navíc naprosto střízlivý. Došlo k tomu totiž ve vinárně U Krála, v níž jsem tenkrát pracoval. Část zájezdu, který se k nám v roce 1997 přijel podívat na Jízdu králů, si zašla na skleničku. Asi pět lidí, kteří si sedli na bar, se pak s námi dalo do řeči. Došli jsme až k tomu, že jsme všichni fotbalisté a domluvili se na přátelském utkání. Nebylo to ale tak jednoduché, protože jsme si na sebe nevzali žádný kontakt. Pomohla tomu náhoda.  Jeden člověk z Lible pracoval v Rakousku a měl tam kolegu, který je z naší sousední vesnice. Poprosil ho, zda by ten kontakt nezajistil. U mě tak zazvonil člověk z Dolního Němčí, kterého jsem nikdy neviděl, a ptal se, jestli si vzpomínám na zájezd z Lible. Pak už nebyl problém zápas zorganizovat.

Jaké jsou mezi vámi podobnosti a rozdíly?

Folklór a tradice jsou u nás pochopitelně odlišné, ale lidé z Lible jsou už námi trošku „naředění". Když jsme se poznali blíž, zjistili jsme, že máme úplně stejné starosti. U piva či vína si rozumíme a nikdy mezi námi nedošlo k nějaké roztržce. Je to prostě ideální manželství. Ze žádné své návštěvy v Libli jsem nikdy neměl pocit, že by cesta sem byla ztrátou času.