Psal se rok 1897 a na přelomu léta to mohlo být pohodové krkonošské letní odpoledne a večer. Ale deštivý červenec toho roku vyvrcholil spadem deště, který tu dosud neměl obdoby. Srážky nabíraly na intenzitě 28. července a pak nepřetržitě pršelo dva dny. Nasáklá půda přívaly nepobrala a z výše položených míst hor voda rychle odtékala dolů. Rozvodnění řek Úpy a Labe dosáhlo nebývalé síly a přineslo nejničivější povodeň v historii severních horských oblastí. Živel se divoce dral údolím a strhával vše s sebou. Lidská obydlí, fabriky a bohužel i životy. Těch v jejích útrobách vyhaslo sto dvacet. V oblasti dnešního Horního Maršova způsobila voda mimořádné škody. K největší tragédii došlo v místech, kde stojí dnes bývalé svobodské papírny a sídliště Rýchorka. V Breiterově domě chystalo sedmnáct lidí svatbu. Přes varování, že se tam blíží velká povodňová vlna, objekt neopustili. Dům se o půlnoci zřítil do rozbouřené řeky a všichni zahynuli.

Krkonošská povodeň před 120 lety zabila přes sto lidí

Některá těla nešťastníků z Horního Maršova se našla až v relativně dalekých Batňovicích. Všechny momenty povodně připomíná nyní Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, a to nejen vlastními fotografiemi, ale i těmi, které zapůjčili lidé v regionu, například svobodský sběratel Antonín Tichý.

Z fotografií je vidět, že kromě velké vody se krajinou řítily i zbytky zemních lavin, utržené v Obřím dole, které strhávaly stromy a balvany. A nejen to. Vodou se valila i torza zřícených domů. Například v Temném Dole smetla rozbouřená Úpa celou sklárnu.

Další škody způsobila povodeň ve Svobodě nad Úpou a Mladých Bukách. V Muzeu jsou k vidění unikátní fotografie, které ještě nebyly zveřejněné.

Hrdinou byl adjunkt. Zachránil 42 lidí

„Povodeň řádila i v Horním Starém Městě. Zde je nutné podotknout, že zatímco lidé v Obřím Dole zahynuli znenadání, protože je nikdo nemohl varovat, lidé v podhůří už informace v období Rakousko-Uherska měli. Takže ti, kteří zemřeli, podcenili nebezpečí a nerespektovali varování," přiblížil dějinné momenty historik Ondřej Vašata. „Také v domě pekaře Endeho lidé podcenili rozbouřenou Úpu. Domy stavěné podle řeky nebyly moc kvalitní. Endeho objekt byl jednopatrový, zděný, řeka Úpa v něm z 29. na 30. července uvěznila 42 osob. Když se začal pomalu hroutit, lidé vyběhli do patra a volali o pomoc. Nikdo se k nim však neodvážil. Až 30. července ráno našel odvahu jistý soudní adjunkt Josef Malý. Nechal se uvázat na silné lano od hasičů a vstoupil do divoké řeky, aby lidi zachránil, což se mu nakonec podařilo. Některé děti z domu vynesl doslova v podpaží. Šlo skutečně o velký hrdinský čin," popsal Ondřej Vašata. Voda se však drala dál. Tok si pohrával s domy u řeky jak s papírovými krabičkami. Úpa zničila v Trutnově lipovou alej, která byla mezi dnešním soudem a Dolním Starým Městem, poškodila lávku u sokolovny, ničila mosty. I zde si vyžádala jednu lidskou oběť. Zaplavila Ettrichovu továrnu, pozdější polikliniku, zlikvidovala kotelnu a pustila se do konírny. Žena kočího, která se pustila do záchranných prací, si nešťastně stoupla na břeh Úpy, který se s ní utrhl, spadla do vody a už ji nikdo neviděl.

Povodeň postihla i města ležící na Labi. V Horním Vrchlabí opustilo Labe před přádelnou koryto, vylilo se na pravý břeh a strhlo sedm domů. Rozvodněná řeka zcela zničila plynárnu, strhla několik mostů, lávek a poškodila většinu místních továren. Ve Vrchlabí dosáhly škody jednoho milionu zlatých. Povodeň v úseku od Horního Vrchlabí do Podhůří zcela zničila čtrnáct domů a třináct jich z větší části poškodila. I další místa položená na Labi utrpěla velké škody. Právě tato ničivá povodeň a ještě i další záplavy po ní položily později základy pro stavbu Labské přehrady ve Špindlerově Mlýně.

„V Muzeu Podkrkonoší máme dva trojrozměrné předměty, které na povodeň upozorňují. Litinovou desku, která byla umístěná v někdejší Klugově přádelně lnu. Když se nyní boural Texlen, tabulka, na které je zaznamenáno, kam až sahal vodní sloupec rozbouřené řeky, se našla rozlomená loni v korytu řeky. Věnoval nám ji nálezce. Druhou upomínkou na povodeň je pamětní deska, která připomíná stavbu pobřežních zdí. Představitelé Trutnova byli už tehdy osvícení a v roce 1898 začali se stavbou kamenných nábřežních zdí v délce 1730 metrů. Ty nám slouží dodnes a díky nim se všechny povodně Trutnovu od té doby vyhnuly," uzavřel historik Vašata.