Historie chrudimského koupání je velmi bohatá. Lidé v horkých dnech se mohli osvěžit v Chrudimce ale nízký stav nabízel jen koupání u některých jezů a to u Janderova, Na Šlajsně a u Utopeného. Proto v roce 1875 vznikl spolek na zbudování plovárny. Tato byla otevřena v roce 1876 v Koželužské ulici, na místě nynějšího parčíku u stadionu E. Zátopka.
Pro veřejnost se nabízelo osvěžení ve vápencovém bazéně o velikosti 40 x 20 m s hloubkou 1,5 – 2 m a byl napouštěn vodou z přilehlého náhonu. Zde na lidi dozíral plavecký mistr a správce, který též vybíral vstupné.
Znamením otevření plovárny byla vyvěšená vlajka, většinou při dosažené teplotě vody 13 °C. V roce 1919 stál roční permanentní lístek 10 korun a za jeden vstup na dvě hodiny návštěvník zaplatil 50 haléřů.
Zkoušky zdatnosti
Bez dozoru mohl plavat pouze takzvaný „volný plavec", který musel složit zkoušky zdatnosti v plavání. Zájemci se mohli přihlásit do školy plavání a část odvážných sportovců se bavila skákáním z vysokého můstku. Pravidla městské plovárny byly z našeho pohledu docela přísné: muži měli vymezený čas mezi 7 – 8 hodinou ranní, ženy mohly přijít odpoledne, a to jen v pondělí, ve čtvrtek a pátek.
Společné plavání bylo dospělým dovoleno jen po 17. hodině a bez přítomností dětí. Plavci si mohli zapůjčit plovací kalhoty i ručník, ženy musely mít své vybavení. Neexistovalo svlékání mimo určené kabiny. Zakázané bylo též mytí vlasů, odházení nedopalků či plivání na zem. Taktéž nebylo trpěno zbytečné pobíhání a povykování a přísný zákaz vstupu měli podnapilí, psi, děti bez dozoru a lidi s vyrážkou.
Lidé často dávali přednost koupání v řece, protože to bylo zadarmo a nebyli omezování časově. Jenže to se nelíbilo majitelům přilehlých luk, protože prý jim hlavně mládež ničila travní porost svými procházkami.
Brouzdaliště i věž
Nová chrudimská městská plovárna byla zbudována v letech 1947 – 52 v místech bývalého mlýna Valcha. Zde se nacházel 50 metrů dlouhý plavecký bazén s hloubkou dva metry, dětské brouzdaliště a dětský bazén se skluzavkou. Ozdobou koupaliště byl skokanský bazén hluboký šest metrů s unikátní, deset metrů vysokou skokanskou věží. Jak si dnes vzpomínají tehdejší chlapci, kdo skočil ze samého vrcholu věže, stal se lamačem dívčích srdcí.
V letech 1999 – 2000 prošla plovárna rozsáhlou rekonstrukcí a 3. června 2000 byla slavnostně otevřena veřejnosti v novém nerezovém kabátě.
Ano je krásná, jen malé chyby člověk najde – není tam dlouhý plavecký bazén pro zdatné plavce a moc chybí skokanská věž.
(Zdroj: Vzpomínky na starou Chrudim)