Zdá se to jako šílenost, program sebevrahů. Jenže tihle kluci ho podstupují dobrovolně – chtějí se stát členy zásahovky, elitní jednotky policie Královéhradeckého kraje.

Právě absolvují pekelný týden, první část tříměsíčního příjimače.

Začíná se v pondělí. Ve čtvrtek bojuje s únavou a napětím už jen pět statečných. Sedm policistů misi vzdalo, odevzdalo papír se slovem KONČÍM a své číslo.

Do zásahovky se nakonec dostanou pouze dva. Ti nejlepší.

Už start je zajímavý: sraz 
v Hradci po obědě, každý 
z uchazečů dostane souřadnice GPS určující, kam má dorazit. Nesmí použít mobilní telefon ani vlastní auto. Jinak se meze nekladou. „Chtěli jsme, aby si kluci poradili," vysvětluje instruktor.

Stačí zajít na policejní stanici, zavolat z budky tátovi, kamarádovi…

Pak ale zazvoní instruktorovi mobil a v něm hlas: 
„Jsem tady, ale nikdo tady není." „Kde, jsi?" zní odpověď. 
„V Nechanicích…" „Tak to zkus znovu." Výcvik probíhá nedaleko Trutnova. Borec nakonec dorazí v deset večer, 
v nohách má asi šedesát kilometrů. A druhý den (naprosto vyčerpaný) skončí.

Pekelný týden je prostě zkouška odolnosti. Například jídlo. „Už jsem ani neměl hlad," vzpomíná na drsné dny jeden z nynějších členů zásahovky. „Tělo si vezme, co potřebuje, zbytek jde ven," doplňuje instruktor.

Mozek musí vypnout, poslouchat, jet jako robot. „Měl jsem jasno odmalička. Chci dělat u zásahovky, a proto to musím přežít," popisuje člen elitní jednotky policie.

Touha je zásadní. A také týmová práce. „Radši vezmeme někoho, kdo je na tom trochu hůř, ale překoná to, než chlapa se skvělou fyzičkou, který jede na sebe. Kondici doženeme," upozorňuje instruktor.

Příklad? Jednomu z uchazečů vlétne při cvičení na lanech natažených mezi stromy dřívko do oka. Než je ošetřen, ostatní čtyři dělají v pekelném tempu (jak symbolické) kliky a sedy lehy, tedy posilování břicha. Zraněný vidí, že je na obtíž, už už spěchá, aby byl zpátky v partě.

Prostě není čas na slabost, na zaváhání. Kdo podlehne, končí. A sen o práci mezi těmi nejlepšími se rozplyne.

Musíme je dostat na dno. Pak se projeví negativa

Hradec Králové – Je instruktor, jeden z mužů, kteří vedou výcvik zájemců o práci v zásahové jednotce. I on – samozřejmě – absolvoval pekelný týden…

Co je vlastně smyslem dřiny při pekelném týdnu?
Naše priorita je dostat ty kluky úplně na dno, teprve pak se totiž projeví jejich negativní vlastnosti. Vloni jsme je měli v takovém stavu už druhý den. Ale účelem není je zničit.

Jakým způsobem je dostanete, kam potřebujete?
Samozřejmě je tam nadměrná fyzická zátěž, k tomu spánková deprivace, během těch pěti dnů naspí tak deset hodin.

Co je nejdůležitější pro nováčky, aby tenhle dril zvládli?
Záleží na tom, jestli během tohoto týdne dokážou vypnout hlavu. Jsou dobitý, odřený, slézají jim nehty. Tohle musí odbourat a fungovat dál, jet strojově. Když funguješ automaticky, zmenšuje se riziko zranění. Kluci musí zapomenout staré návyky 
a naučit se styl práce zásahovky.

Letos měli nováčci v kapse pořád papír se slovem „končím". Je i tohle nátlak?
To se mi líbilo, přišli s tím naši psychologové. Zaměstnává to hlavu, vědí, že stačí jen odevzdat papír a budou mít klid.

Nabízíte jim snadný konec?
Tohle probíhá většinou tak během prvních dvou dnů.

Zažil jste extrémní reakci?
Ne, to se mi ještě nestalo. Přece jenom jsme vlastně na vojně a musíme poslouchat.

Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na pekelný týden?
Bolestivý. (usmívá se) Zdá se vám, že musíte zvládnout nepřekonatelný věci. Ale to do budoucna vytěsníte a v hlavě zůstanou příjemný věci.