Nezažila řádění Rudých Khmérů, kteří vyvraždili přes 2 miliony jejích lidí. Nezažila dobu, kdy trest smrti hrozil i za nošení brýlí, přesto mladá Kambodžanka Thavry Thon stále ve své rodné zemi cítí potřebu upozorňovat na přetrvávající problémy ve společnosti. Ve společnosti, kde žena je jen „povolání“ a její sny jsou jen v říši vlastního světa fantazie. Ona sama se vymyká - založila vlastní cestovní kancelář a se svojí knihou A Proper Woman válcuje převážně mužský knižní trh v Kambodži.

Významnou úlohu v boji za ženskou nezávislost připisuje i Hradci Králové. Absolvovala totiž zdejší univerzitu.

Vaše kniha se v Kambodži stala bestsellerem. Přijela jste ji představit i na svoji alma mater, tedy hradeckou univerzitu. Můžete ji přiblížit i našim čtenářům?
Hlavním tématem knihy je pohled na to, jak rozdíl pohlaví formuje postavení žen v Kambodži. A jak i přes přezírání ze strany mužů si zdejší ženy mohou plnit své sny.

Vy jste těch snů měla spoustu. Založit cestovní kancelář a napsat vlastní knihu. Obé se vám povedlo. Ke splnění však vedla trnitá cesta. Jaké to vlastně bylo vyrůstat v zemi poznamenané občanskou válkou a také patriarchální společnosti?
Válka na zemi zanechala hluboké stopy. Já jsem však „naštěstí“ vyrůstala trošku izolovaně na malém ostrově. Bohužel tu byl nejenom omezený přístup k základní potřebám – vodě a energii, ale také, tak jako ve zbytku Kambodže, ke vzdělání. Žena u nás má jiné postavení, než v Evropě. U nás se na ženu stále hledí jako na stvoření, které se má starat jen o domácnost a vlastní rodinu. Ani v mém okolí nikdo nepodporoval ženskou vzdělanost.

Na hradeckou univerzitu jste se dostala díky programu společnosti Člověk v tísni. Jak těžké bylo rozhodnutí tuto nabídku přijmout a odcestovat do míst s odlišnou mentalitou i kulturou?
Když tato nabídka přišla, neváhala jsem ani minutu. Neměla jsem však strach z jiné kultury, ale z toho, jestli se dostanu mezi tu hrstku „vyvolených“

Nakonec jste se dostala. Co vám osobně dala možnost studovat v Hradci Králové? Pokud se nepletu, tak vaším oborem na zdejší FIMce byl Informační management?
Ano, ten jsem skutečně vystudovala. A pobyt v Hradci Králové mi dal opravdu hodně. Z osobního hlediska mě naučil postavit se na vlastní nohy. I když to bylo těžké, byla jsem prakticky tři roky mimo svoji rodnou zem. Ale i díky tomu mám spoustu životních zkušeností. Z pracovního hlediska, kdy jsem založila cestovní kancelář, mi pak samotná univerzita ukázala cestu, jak se v oblasti cestovního ruch pohybovat. Naučila jsem se zde management či účetnictví. Takže opravdu mi pobyt zde dal strašně moc.

A na co ještě v souvislosti s Hradcem vzpomínáte? Vracíte se sem?
Teď jsem tu po šesti letech, ale snad sem budu jezdit častěji. Miluji to tu. Nejenom školu, ale i zdejší město, přírodu a lidi.

A co jídlo?
Když jsem sem přijela, chyběla mi dobrá rýže. Ale česká kuchyně je výborná. Mám moc ráda vepřové koleno a zdejší polévky. Co mě však nejvíc uchvátilo, byl bramborový salát. Dokonce jsem ho už doma udělala.

Vrátím se ještě k vaší knížce. Jaký měla dopad na život v Kambodži?
Troufám si říct, že velký. Jedná se totiž o první knihu na na toto téma. Koho potkám, nebo kdo mi napíše, říká, že jsem přesně vystihla pocity, které i oni z naší společnosti mají. Říkají mi, že ji přečetli jedním dechem za pár hodin.

Kniha se stala bestsellerem. Myslíte si, že přispěje ke změně vnímání žen v Kambodži? Aby si i ony mohly plnit své sny?
V to doufám. Jak jsem již řekla, mám spoustu pozitivních reakcí. A jedna z nich také je: Díky za podporu.

Knížku jste napsala v angličtině. Dočkáme se i překladu do češtiny?
To ještě nevím. Záleží na tom, jak bude pro lidi zajímavá. Ale třeba se i na českých pultech objeví.

Současným panovníkem Kambodži je Norodom Sihamoni, který hovoří plynně česky, neboť dlouhá léta studoval v Praze a žil třináct let v Československu. Už jste měla možnost si s ním „prosvištět“ pár českých slovíček a frází?
Vím, že česky hovoří, ale zatím jsem neměla tu možnost si s ním popovídat.