Lidé, kteří dělají, co je baví, a stihnou u toho i pomáhat. To jsou ochotníci z divadelního souboru Kačenka z Deštného v Orlických horách.
Při benefičním představení Parohaté pověsti v únoru vybrali peníze na vozíček pro postiženého chlapečka.


„Byla jsem dojatá, když nám jeho maminka děkovala, že jsme jí pomohli. Říkala, že pro ni nikdo nic takového ještě neudělal," vzpomíná režisérka spolku Eliška Kollárovičová.


Herci mají prý radost, že svým koníčkem dovedou ulehčit těžký osud některých lidí.


Loni v létě dokonce hráli pro nevidomé děti. „Ze začátku jsem z toho měla obavu, ale podařilo se to. Nechali jsme je, aby si osahaly naše rekvizity, zazpívali jsme jim a nakonec jsme opekli buřty," vypráví Eliška Kollárovičová.
Všichni členové divadelního spolku díky tomu pochopili, že co je pro jednoho banalita, může pro druhého znamenat velmi mnoho.


Není to jen zábava


V současnosti spolek hledá novou hru, kterou by rád začal nacvičovat na podzim.
„Přes léto toho moc neuděláme. Máme však domluveno, že na podzim odehrajeme ještě dvě reprízy Parohatých pověstí. Lidem se líbily a je o ně zájem," říká Jaroslav Karban, který má ve spolku na starosti techniku.


Oba členy Kačenky na hraní naplňuje to samé – že ho dělají pro druhé a dobře se u zkoušek i představení pobaví.
„Někdy to není jen legrace, ale starosti. Občas také vytrysknou emoce. To je však normální," vysvětluje režisérka Eliška Kollárovičová.
Moc ji prý těší, že je mezi lidmi zájem o divadlo, i to, že má jejich šestnáctičlenný spolek i mladé posily. „Vyrůstá nám tu další generace," svěřuje se potěšeně.
Před premiérou má jako správná režisérka vždy strach. „Bojím se za všechny. Moc si přeji, aby se představení povedlo."


A není sama, kdo se strachuje. Trému má pokaždé i Jaroslav Karban. „Sice jsem v zákulisí a mám na starosti techniku, stejně se však docela obávám, abych něco nepopletl," svěřuje se.


To se mu prý i několikrát stalo. Publikum však naštěstí vždycky reagovalo kladně. Ostatně jako na každou podobnou chybu.
„Jsme jen lidé a jsme omylní. Samozřejmě se chceme chyb vyvarovat, ale někdy se stane, že třeba herec přeskočí text, nebo já pustím zvuk kukaček o pár minut dříve," prozrazuje.


Důležité však podle něj je zůstat nad věcí a situaci vyřešit s úsměvem. Diváci se jen zasmějí a někdy ani nic nepostřehnou.