Jsem rád, že zbytek populace žijící na východním pobřeží nebral tuto předpověď na rozdíl ode mne na lehkou váhu a na Sandy a její ničivou sílu se řádně připravil.

Jinak by následky mohly být mnohem drastičtější. Já jsem si k hurikánům zatím nevybudoval respekt, ačkoliv jsem jich tu už několik zažil.

Možná je to tím, že u nás v Česku se bydlí, nebo spíše dříve bydlelo, v železobetonových stavbách, z nichž některé by snad byly schopné přečkat i přímý zásah meteoritu, vezmeme-li v úvahu, kolik pytlů cementu, vápna a štráfek písku bylo použito českými zedníky odborníky á la pan Lorenc na jejich vybudování.

V USA je však základním stavebním materiálem dřevo, kterého je zde nadbytek, a je tudíž poměrně levné. Z betonu se zde staví snad jen bazény a vojenské základny. Dřevěná obydlí jsou tak pro hurikán snadnou kořistí. A to je jeden z důvodů, proč se Američané při sebemenším poryvu větru připravují na nejhorší.

Než jsem šel v pondělí do práce, tak jsem ještě stihl zkontrolovat výšku vln Atlantiku, který omývá východní pobřeží USA. Čekala na mne dech beroucí podívaná, které se nevyrovná žádná televizní reality show. Sandy sice zní jako něžné ženské jméno, ovšem v případě hurikánu to spíše připomínalo rozlícenou robotickou tchyni, kterou nezastaví vůbec nic.

Ukotvené lodě v přístavu byly odkázány na pospas ničivým a nekonečným polibkům mořských vln, které je omývaly ze všech stran a pohupovaly s nimi jako se skořápkami.

Na první pohled bylo jasné, že některé z nich takové násilí nevydrží. Při návratu od oceánu k mému pracovišti jsem přejížděl obloukový most, na kterém se mi vyskytl výjev, který jsem do té doby viděl jen ve filmech kýčovité hollywoodské produkce.

Lampy osvětlující most se pohupovaly z jedné strany na druhou, značky doslova vlály ve větru a semafory se zmateně houpaly jako vánoční světýlka. Nakonec jedna z těch značek rezignovala pod sílou větru a odlétla přes most do oceánu. I moje, na americké poměry malé auto japonské značky a mexické výroby, se na daném mostě poměrně dost třáslo, proto jsem byl rád, že jsem bez úhony dorazil do práce, kde jsem zaměstnán jako zástupce vedoucího pro jeden sociální program.

Tam ovšem nebyla situace o nic méně krizová než venku mezi hučícím větrem a závějemi popadaného listí. Telefon zvonil jako o život, běžela z něj automatická zpráva od starostky upozorňující občany na blížící se nebezpečí a na kontaktní místa první pomoci.

Další automatická zpráva od kabelové společnosti zase informovala uživatele o možném výpadku signálu, což určitě v mnohých domácnostech vyvolalo značnou paniku, poněvadž lidé nebudou moci sledovat své oblíbené pořady na svých 800 kanálech. A nakonec se spustil orchestr signálů záchranné služby, policie a hasičů, kteří měli už od ranních hodin velice napilno.

I přesto, že naše oblast měla být postižena „pouze" okrajově, všechno nasvědčovalo pravému opaku. Stromy padaly, elektrické transformátory vybuchovaly jako v akčním filmu, lidé zabedňovali výlohy svých obchodů a okna svých příbytků. Lidé na sociálních sítích, v TV,  ba dokonce i v práci se začali zaobírat myšlenkami o konci světa, mayskou legendou týkající se 21. prosince tohoto roku a někteří dokonce předpovídali druhý příchod Ježíše Krista.

Do kolekce fantomů upadající západní civilizace chyběl už jen Neptun a Poseidon.

Sandy jistojistě také zasáhne do blížících se prezidentských voleb, které mohou být dokonce snad poprvé v historii odloženy. Jak vidno, Amerika může mít mocnou armádu schopnou vybombardovat celá města a státy, ale v případě přírodního živlu takového kalibru, jakým byla Sandy, jsou všechny rakety a bezpilotní letouny úplně k ničemu a peníze vynaložené na jejich produkci budou teď chybět na pomoc milionům obětí hurikánu, který si dovolil pokořit jednu světovou velmoc.  FILIP ŠORF

• Filip Šorf pochází z Choltic na Pardubicku, do USA odjel po ukončení studia na Univerzitě Hradec Králové v roce 2006.
• Jeho šestileté zkušenosti s životem v USA jsou kritické. „Okusil jsem leckteré vymoženosti země, kam většina lidí míří prožít svůj americký sen, který se v mnohých případech často změní v noční můru," říká třeba.
• Velmi kriticky už vloni pro Deník líčil 10. výročí teroristických útoků na věže WTC v roce 2010: „11. září nadobro pohřbilo ideje a principy, na kterých USA vznikly. Místo nich nastoupil agresivní militarismus, porušování lidských práv a americké ústavy obecně. Je smutné sledovat rozklad kdysi svobodné společnosti zevnitř. Američané přitom jen ochutnali dávku své vlastní medicíny, kterou předepisovali na Středním východě."

Redakčně zkráceno. Celou reportáž najdete ZDE.