Opodál na kolejích stály již připraveny dva železniční osobní motorové vozy, jimž se přezdívá „hurvínek" a dnes slouží jako historická provozní vozidla. Do prvního odjezdu v 11.40 hodin se zcela zaplnily dospělými, ale především nadšenými dětmi. Jedním z nich byl i Péťa Jánský. „Ještě nikdy jsem vlakem nejel," těšil se a velmi ho  zajímalo, proč se vozům říká „hurvínek".

To se podařilo vypátrat díky Jaroslavu Friedemu, který na trati Dobruška-Opočno vozil cestující 28 let. „Strojvedoucí ovládá motor a převodovku pomocí lanek, která připomínají lanka u loutek – proto tedy hurvínek," vysvětlil.

Sobotní čilý ruch na kolejích mezi Dobruškou a Opočnem, kdy tudy vlak projížděl celkem pětkrát, byl však tak trochu nostalgickou vzpomínkou na časy minulé. Před třemi lety, přesně 7. března došlo totiž  k zásadnímu omezení provozu na této trati a vlaky byly nahrazeny autobusovou dopravou.

„Bohužel nikdo už lidi nedostane z aut. Já jsem poslední dva roky viděl, že lidé nejezdí. Jak si někdo zvykne na auto, tak už do vlaku nepůjde. To je všeobecné," poznamenal Jaroslav Friede.

Oslavy se přesto vydařily. Po úvodních fanfárách Dobrušského žesťového sdružení zazpíval tři národní písně ženský pěvecký sbor Vlasta, zahrála dechová hudba Valánečka a její vystoupení okořenila svým uměním skupina mažoretek Tyrkys.

Ze zajímavých historických faktů stojí za to připomenout, že do Dobrušky přijel úplně první vlak 1. listopadu 1908, čímž se splnilo několik desetiletí snah pokrokových lidí o povznesení a hospodářský rozvoj města a jeho  okolí. Dokonce se uvažovalo i o prodloužení tratě směrem k horám, čemuž odpovídalo i kolejiště a poměrně velká budova nádraží. Provoz zde probíhal jak osobní, tak časem i poštovní a nákladní.

První světová válka a hospodářská krize však odsunuly snahy o rozšíření na neurčito. Mnichovský diktát roku 1938 zastavil další prodloužení, které projektovaly tehdejší vojenské orgány kvůli výstavbě pohraničního opevnění. Parní provoz na trati zůstal do roku 1950, kdy byly  nasazeny motorové vozy.
Stále stoupal počet vlaků až na 15 denně. Na trati trvale sloužili tři strojvedoucí, pokladní a několik průvodčích, kteří se starali i o smíšenou nákladní a osobní dopravu. Zájem cestujících byl velký, a to dokonce i po roce 1989. Vše změnil hospodářský růst v zemi a vzrůstající počet osobních automobilů v českých rodinách.

Dana Ehlová