Ačkoli Max staví na pevných a starých základech – divadlo se v Sedloňově hrálo už před sto lety – momentálně nemá žádné představení nastudované.

„Lidé se rozprchli a zatím se nenašel nikdo, kdo btu Thespidovu káru táhl. Je to určitě škoda, ale snad není všem dnům konec," doufá.

Soubor však zcela nečinný není. Pořádá každoročně divadlení ples.
„Bohužel jsme přišli o jeviště, v místní hospodě U zlaté koruny. Dnes je to soukromý dům, jeviště i sál je v dezolátním stavu a tak jsme vděčni za provizorní prostory v místní tělocvičně," říká Josef Ježek.

Na léta strávená hraním však prý nikdy nezapomene. A na historky s ním spojené také ne.
„Kdybychom to chtěli všechno sepsat, musela by vyjít speciální příloha," poznamenává s úsměvem.
Jednou prý hráli představení, ve kterém spolu se svou manželkou ztvárňovali ústřední dvojici. Zvolal: „Kleknu si před vás madam!"

Bohužel, když poklekl, kalhoty z divadelní půjčovny nevydržely.
„Praskly mi od poklopce až k zadnímu poutku na opasek," směje se Josef Ježek.
Co následovalo, si umí každý představit. Publikum se smálo ještě několik minut.
„Hrát se ale muselo. Proto jsem se tím nenechal rozhodit. Myslím, že diváci to ocenili," vzpomíná se smíchem.

A popisuje, čím je soubor výjimečný: „Je jiný. Nikdy jsme se nesnažili chodit vyšlapanými cestami, ale chtěli jsme každému našemu představení dát punc vlastní osobitosti, nápadů a úprav. Prostě takový šmrc sedloňovského divadla."

Divadlo ho baví. Ačkoli je zkoušení her náročné. „Je to tvůrčí proces, díky němuž se z šedého ptáčátka vyklube pták Ohnivák, který je schopen okouzlit publikum.

Barbora Zemanová