Některým Lhotským totiž vadí, že s nimi dopředu nikdo podrobně budování tratí v lese, které začalo už před několika lety, detailně neprojednal, že se jich nikdo údajně neptal na názor. Podle nich bikeři zdejší lokalitě jen škodí, vyhánějí zvěř, narůstá počet automobilů, lidem vadí ruch, na který nebyli zvyklí a který bude potenciálně narůstat, a údajně se cítí ohroženi rychlými sjezdy bikerů z lesních tras.

Protagonisté projektu se snažili kultivovaně vysvětlovat své záměry i to, jaké jsou za projektem finance, co všechno už bylo vykonáno a co ještě plánují, přičemž dávali řadu příkladů nejen z České republiky, ale i zahraničí, kde vše funguje bez problémů.

Skupina místních v čele s odpůrcem tratí Josefem Čepelkou dávala svou nevoli najevo velmi hlasitě a většinou velmi nevybíravým způsobem. Slovní přestřelky, při kterých rozčílení občané vyřvávali své názory a neustále skákali svolavatelům schůze do řeči, nebrala konce.

„Běžte pryč… my vás tady nechceme. Vy jste tady kvůli nám, ne my kvůli vám…. Drž hubu a sedni si…Ty jsi ale kráva… “ znělo také sálem hospody, kde atmosféra ve vydýchaném prostoru houstla minutu po minutě. Nakonec se "buřič" Čepelka dostal ke slovu a při občasném skandování svých příznivců plamenně gestikuloval, jak chce rozhodně zastavit druhou etapu budování trailových tras. To koneckonců deklaroval i v petici, podepsané některými soukmenovci, na kterou dostal od starosty Ivana Adamce písemnou odpověď.

V ní se mimo jiné píše: „Souhlasíme, že budování trailových tras je třeba regulovat, aby daný les mohl plnit i jiné funkce a nedošlo k výraznějšímu zatěžování obyvatel města. Celkem by se mělo vybudovat 50 – 60 kilometrů různých trailů. V prostoru Čížkových kamenů bude vybudováno jen šest trailů (tři už jsou hotové, dva jsou hotové z poloviny a jeden se teprve bude budovat). Více by do této jedinečné lokality Čížkových kamenů nebylo vhodné umístit. Další pak proto budou realizovány v jiných lokalitách,“ odpovídal mimo jiné na petici starosta Ivan Adamec, který se kvůli jednání v Hradci Králové nemohl schůze ve Lhotě zúčastnit.

Zástupci města však nechyběli. Kromě některých zastupitelů, z nichž například Martin Jiránek vysvětlil situaci týkající se problematiky přidělování dotací, tu byli i zástupci městského úřadu.

Odpůrci ve Lhotě brojili hlavně proti pumptracku, ačkoliv jim přítomní zástupci Trutnov Trails, z.s., včetně iniciátora myšlenky Jana Rejla několikrát zopakovali, že s takovým záměrem v lese nepočítají.

Schůze začínala v 18 hodin, o dvě hodiny později už hospoda ve Lhotě připomínala spíše býčí arénu, ve které řval jeden přes druhého. „Nechápu, proč mluvíte za nás, my s bikery nemáme žádný problém,“ ozývalo se z druhé strany barikády. Například Jan Novotný pak s ohledem na chování odpůrců trailů poukazoval na to, že přivedl do sálu i své děti, aby viděli, jak se v obci lidé umí dohodnout.

Ke konci schůze už nikdo neslyšel, co říká druhý. Pustili se do sebe samotní Lhotští a bikeři jen bezradně přihlíželi tomu srocení. „Chci jen ještě říct, že můžete své připomínky vkládat do schránky, kterou tady umístíme. A také nabízíme jedno místo v radě našeho sdružení, abyste se mohli všeho účastnit,“ snažil se o konsensus Jan Rejl. Skoro marně. Ti, kterým adresoval své návrhy, už ho neposlouchali vůbec.

Sál relativně ztichl, když si vzal slovo místní umělec, výtvarník a karikaturista Břetislav Kovařík. „Lidi, vždyť vše se dá přece řešit. Musí se ale chtít. Důležitý je vzájemný respekt. Nemůžeme se tady dělit na občany druhé nebo třetí kategorie podle toho, kdo jak dlouho tu žije nebo podle toho, jaké má kdo názory. Bylo by dobré, kdybychom se zítra zase pozdravili, řekli si, jak jsme si to tady vyříkali a začali se na sebe usmívat.“ Za tuhle tečku k jednání sklidil potlesk. Od všech.