„Mohu potvrdit, že obec dostala nabídku, aby zámek odkoupila od současných majitelů. Prověřujeme možnosti. Částku, o jakou by se jednalo, nemám oprávnění sdělovat,“ řekl starosta Horního Maršova Pavel Mrázek.

O možnosti případného odkupu maršovského zámku informoval Deník už před rokem, kdy vyšlo najevo, že majitele zadrželi kriminalisté kvůli podezření, že stojí za požárem. Tehdy starosta Horního Maršova uvedl, že si obec nemůže dovolit koupit zámek za komerční cenu a jako maximální hranici označil částku do patnácti milionů korun.

Letos je situace ještě víc komplikovanější. „Jsme obec, která má tisíc obyvatel. Aby teď kupovala zámek, nepřichází do úvahy. Kvůli výpadku daňových příjmů přijdeme o tři miliony korun,“ konstatoval Mrázek. Podle něj si rodina majitele najala správce, který v zámeckém areálu provádí udržovací práce tak, aby se jeho stav nezhoršoval.

Hladovka upozorňuje na řízení kauzy

Šestapadesátiletý podnikatel Vladimír Racek je jedním ze šestice nepravomocně odsouzených, kteří podle soudu mají na svědomí zapálení zámku v Horním Maršově, autobazaru v Rozkoši u Humpolce a loupežné přepadení Švandova divadla v Praze. Zdravotní stav Racka není kvůli hladovce uspokojivý. Minulý týden musel být z věznice v Českých Budějovicích převezen do nemocnice ve vazební věznici v Brně.

„Můj klient nepřijímá potravu od 5. května. Podle jeho vyjádření je to kvůli tomu, že nesouhlasí s probíhajícím trestním řízením a chce tím upozornit na nezákonný postup,“ sdělil Deníku Rackův obhájce Tomáš Kaiser.

Táborský soudce Petr Černý řekl, že s podobným přístupem ze strany obžalovaného naposledy setkal před dvaceti lety. „Z našeho pohledu není důvod mluvit o nezákonnosti trestního řízení,“ vysvětlil soudce. Petr Černý připustil, že když tento týden obžalovaného Racka přivedla eskorta do soudní síně, byl viditelně pohublý a jeho tvář měla barvu výrazně popelavou.

Vedle zámku koupil také bývalý pivovar

Vladimír Racek koupil maršovský zámek před koncem roku 2018 za 10 milionů korun od ruského podnikatele Sergeje Majzuse, který objekt nevyužíval k žádným účelům. Kupní smlouva zahrnovala závazek okamžitých oprav po požáru. Racek do nich investoval údajně kolem dvou milionů a zakryl vyhořelou střechu. Klíčové bylo zajistit vyhořelý zámek před zimou, což splnil.

„Měl plány a strategii na rozvoj areálu. Chtěl z něj vytvořit rekreačně společenské centrum. Nehodlal zámek zbourat a udělat z něj apartmány. Uvažoval o obnově kina, měl v úmyslu zachovat nejcennější historické partie,“ objasnil trutnovský projektant Jan Chaloupský, který zpracovával technické zajištění objektu před zimou.

Vladimír Racek koupil v Horním Maršově také budovu někdejšího pivovaru, sousedící se zámkem. „Plánoval oba objekty propojit a vytvořit něco na způsob lázeňského areálu, který bude sloužit veřejnosti. Rozhodně mi nepřišlo, že by jeho záměry byly spekulativní. Měl také pražského architekta, který pracoval na studiích objektů a jejich využití,“ dodal Chaloupský.