Erika a Erik Harvanovi dostali od Krajského soudu 
v Hradci Králové trest na osm let za to, že si zotročovali seniory a bezdomovce. Vedle toho byli také (jsou Slováci) vyhoštěni na dobu neurčitou z České republiky.

V případu šlo o to, že rodina hledala v Praze či na Slovensku bezdomovce, a především seniory, kterým nabízela práci. Jenže tito muži pak skončili jako novodobí otroci, zkrátku sluhové klanu, který sídlil ve východních Čechách. Například v Borohrádku měl zastavárnu.

Past sklapla na konci července 2013. Do domu, kde rodina Harvanových ničila životy starších mužů, vtrhla policie. Zatčeni byli matka, syn – ale i otec. Jenže ten během přípravného řízení zemřel.

Otec Stanislav Harvan by přitom byl hlavní postavou procesu.  „I ke mně se choval despoticky," vypověděl jeho syn Erik, který dokonce tvrdil, že ani nevěděl, jak táta vydělává: „Myslel jsem si, že má stavební firmu." Jenže bylo to jinak – i zastavárna, již rodina provozovala v Borohrádku, byla jen zástěrkou. „Vše řídil zemřelý otec," potvrdil také státní zástupce Milan Šimek.

Jenže ani role matky se synem nebyla zanedbatelná. Žena fungovala jako jakýsi nadháněč budoucích obětí, syn jako řidič a často také nesmlouvavý vymahatel otcovy vůle. „Dělali vlastně to, co jim „šéf" nakázal," popsal praktiky v rodině státní zástupce.

Proto nebyl proces po smrti klíčového aktéra zastaven.

Ve hře bylo celkem osmnáct skutků. Šlo o úvěrové podvody, Harvanovi nutili své oběti, aby si braly půjčky, jež poté neměly samozřejmě možnost splácet. Ale také o zapovězení všech svobod.

„Z důchodu jsem od května 2011 do osvobození v červenci 2013 neviděl ani korunu. Štípal jsem dříví, rejžákem drhnul podlahy, k ruce jsem byl malým dětem. K jídlu jsme měli vyhozené pečivo od obchoďáku nebo nahnilé ovoce. Občas polívku do misky od polárkového dortu," vypověděl svědek Štefan Čipčala. „Dva roky jsem se nesprchoval, spal jsem na matraci na chodbě. Neobstarali mi ani léky na epilepsii."

Proto byla dvojice odsouzena k osmiletému vězení. Jen hlavní viník spravedlnosti unikl.