Místní patriot si v něm už více než dvě desetiletí buduje modelovou železnici. Povodeň mu ji před patnácti lety sice zničila, zálibu nadšence ovšem nepřekazila. Dnes se po Králově obrovském stole prohání modely soudobých i historických vlaků v miniaturním měřítku. Za léta sběratelské vášně jich majitel nasbíral na stovku. Tahat mohou až pět set vagónů, které si modelář nashromáždil. Vláčky při okružních jízdách projíždí skrz horské tunely, okolo věrně postavených měst i stavenišť. „Na detailech záleží nejvíc,“ směje se havlovický šikula. 

Během dvaceti let sběratelské a modelářské vášně si Bohuslav Král z Havlovic postavil unikátní kolejiště obřích rozměrů. „Vláčky jsem sbíral už jako kluk, ale to nebylo nic neobvyklého. Pak se přede mnou jeden kamarád zmínil, že se jich chce zbavit a získal jsem od něho dvě plné krabice. V tu dobu to začalo. Začal jsem si stavět koleje a během let postupně přidával další a další modely,“ vzpomíná Bohuslav Král na začátky své vášně.

VESELKA I MYSLIVCI
Ve sklepě rodinného domu modelům železničních vláčků věnoval celou místnost. V současnosti stále ladí detaily prostředí. Staví domy, chystá umístění hřbitova a třeba k již vyobrazené svatbě brzy přibude kapela.

„Každý řekne, že správné kolejiště dělají detaily. Musí to vypadat reálně, proto si tady s tím ve volném čase hraju,“ usmívá se muž, který se živí jako řidič nákladní Tatry. „Přes zimu na stavbách neděláme, tak mám čas. Jsem tu pak i celé dny,“ vysvětluje během chvíle, kdy ukazuje na figurky, stromy a budovy, které ke kolejišti už umístil.

Na jednom místě vytvořil celé náměstí, na protilehlém kopci zrovna probíhá veselka, tamhle lidé odpočívají u vody, jinde číhá myslivec na posedu na svou kořist a v pozadí dřevorubci kácí les. Některé z detailů prý slepoval až do tří hodin do rána. 

Člověk se při shlížení na model cítí, jakoby se na reálné město díval z paluby letadla.

POVODEŇ NEODRADILA
Svůj koníček si přitom Bohuslav Král tvořil nadvakrát. Před patnácti lety mu dílo zničila povodeň, která se Havlovicemi prohnala. 

„Několik let mi to tady leželo, až později jsem si začal všechno znovu opravovat. Začal jsem špekulovat co a jak, pustil jsem se do stavby znovu,“ vysvětluje s neskrývaným zápalem pro věc. „Musel jsem vytrhat všechny rozmáčené a pokřivené koleje, upravit polystyreny, které slouží jako základní stavební materiál. Všechno bylo poničené,“ vzpomíná.

Ačkoliv chtěl tvořit už jen skromnější železnici, postupně se jeho záměr rozrůstal. „Přidal jsem i Králův kopec, abychom tu měli něco z havlovických reálií,“ usmívá se Bohuslav Král nad místopisným názvem, který souzní s jeho jménem. „Celý stůl je na kolečkách, abych se mohl dostat i tam, kam z jednoho místa nedosáhnu. Už je to ale konečná podoba,“ ukazuje. Upřímně, větší stůl by se do prostorné místnosti těžko vešel. 

V modelářství mu prý pomáhá hlavně zručnost. Při budování nesměla chybět trpělivost, jemná motorika i znalost elektřiny. „Aby to fungovalo, člověk by měl umět od každého trochu,“ usmívá se.

Na modelu má posazená hned čtyři nádraží. Nechybí fungující výhybky, světla i typické zvuky. „Dneska už je ta technika jinde. Když jsem byl mladý, vlaky se rozjížděly a zastavovaly zhurta. Dneska mají setrvačník, všechno je plynulé jako v běžném životě,“ vysvětluje pokrok techniky