Kliknutím zvětšíteDo výroby roušek se zapojili nejenom krejčové z hradeckého Klicperova divadla, ale i jejich kolegyně z theatru Drak. Do krejčovské dílny Klicperova divadla se musí vystoupat po několika schodech. A už na nich je slyšet povědomé klepotání šicích strojů.
Nad nimi se sklání tři ženy. Další, hlavní krejčová Naďa Šupíková, se v malém prostoru, kde po stěnách visí kostýmy, pohybuje asi na dvou metrech čtverečných a přes kopírák připravuje díly na sešití. Krejčovská dílna tak připomíná fordovu továrnu v malém.
Problémem je chybějící materiál
„Máme to rozděleno jak v pásové výrobě. Já připravuji díly, dvě kolegyně je sešívají a třetí kompletuje,“ říká s nůžkami v ruce Naďa Šupíková a dodává, že současná výroba roušek je ve dvou věcech specifická: „První specifikum je v tom, že ač se již tady pohybuji přes pětatřicet let, tak roušky dělám poprvé. Druhé specifikum jsou pak samotné roušky. Nejsou to ty typicky skládané, ale pracnější s tunýlkem na vložení kapesníku. Ty jsou hlavně pro zaměstnance divadla. Jakmile přiveze materiál město, budeme dělat i ty skládané.“
A právě materiál je v současné době problém. Zatím si divadelní krejčové museli vystačit s tím, co dům dal. „Děvčata jsou však šikovná a roušky ze zbytků dělají takové hravé,“ dodává mluvčí divadla Martin Sedláček, který sám má na sobě pestrobarevnou roušku. Z pod ní pak radí, jak se k této zdravotnické potřebě chovat.
Šije Klicperák i Drak
„Plátna jsou již sice vyvařená, ale doporučuji je po použití dát do vody a na pět až deset minut nechat ohřívat v mikrovlnce na nejvyšší výkon.“ A zatímco dává tuto radu, je další rouška připravena na kompletaci. „Tyhle s kytičkami dostanou holky v kanceláři.
Pro každého šijeme dvě sady. A jakmile toto doděláme, dostaneme se k rouškám, které půjdou potřebám města. Takže na úřady či pro řidiče autobusu. Ale u nich už půjde opravdu o ty klasické skládané roušky,“ dodává Naďa Šupíková s tím, že s rouškami pomáhají i další dvě kolegyně. Ty by se však do malého prostoru nevešly: „Navíc tu nemáme dostatek strojů, tak šijí doma.“
Klasické skládané roušky, i když také v mnoha odstínech a barvách, šijí i jejich divadelní kolegyně z Draku. V dílně zdejší mistrové Michaely Kudelkové však není slyšet klapot šicího stroje, ale sem tam zasyčí pára z žehličky. Tou Michaela Kudelková zažehluje záhyby na již zapošitých látkách, které se pod rukama šikovných krejčových proměňují v roušky.
O roušky je extrémní zájem
„Vůbec jsem zprvu netušila, co je to za práci. Ani jsem si nemyslela, že jednou budu šít tolik roušek. Jejich vzor jsem si musela najít na internetu,“ říká žena s tím, že výroba jedné roušky trvá asi tak čtvrt hodiny: Naplno s kolegyní jedeme od pondělí a radši ty roušky už nepočítám. Ale kromě nás půjdou i do lékáren, Sanusu či ke známým.“
I v dílně Draku je však problém s materiálem: „Než dostaneme látky z města, tak šijeme ze všeho, z čeho se dá. Teď je však problém s tkanicemi. To už jsme zjišťovali v galanterii a tam nám řekli, že tkanice prostě nejsou. Ale nějako to dopadne a jsem ráda, že můžeme takto pomoci.“
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
