Svědčí o tom zápis v kronice z roku 1849, někdy v té době byla povolena nálevna: „Matyáš Koičim, vojenský vysloužilec, je pořádný a dobře zachovalý muž, a proto nečinila městská představenost žádných námitek proti jeho žádosti, aby v domě čp. 38 pivo a kořalku nalévati směl." V matrice 1850 je pan Koičim (nar. 1796) uveden jako hospodský, žil zde s celou rodinou.

Ať už se říkalo živnosti nálevna či hospoda, jisté je, že neskončila smrtí pana Koičima. Po něm se tu vystřídali další, matrika z roku 1880 v domě uvádí rodinu Emanuela Winternitze, obchodníka s lihovinami, a Truněčka Václava, sklepníka, postupně jsou uváděni další nájemci hostince. Podle všeho éra domu č. 38 coby nálevny či hostince skončila před rokem 1900, na mapě z roku 1900, kde jsou označeny všechny hostince, už uveden není.

Další živnost uvádí adresář z roku 1901 inzerátem, v němž Jan Venigr (někde psán Weniger), holič a vlásenkář, upozorňuje na svou firmu: „Zhotovuji veškeré druhy uměle pletených vlasových řetízků, náramků, salonních a divadelních vlásenek. Mám též na skladě voňavky všech druhů, toiletní mýdla a pásky na kníry."

Sídlo závodu je uvedeno v domě paní Winternitzové, což byl dle dokladů na stavebním odboru právě dům čp. 38, potvrzuje to i vnučka tehdejšího holiče Renata Pavlíčková, rozená Wenigrová.
Její dědeček v domě opravdu začínal, ale už v roce 1906 se stěhoval do jiné ulice. Přesto holičství v domě pokračovalo, podle sčítání lidu z roku 1910 zde sídlil holič Václav Buchvald s rodinou, jsou uvedeni i dva holičští pomocníci. V roce 1912 je jmenován holič Vojtěch Horký.

Advokát, pak 
také notář

S dalším jménem se setkáváme v roce 1930. O adaptaci domu žádal JUDr. František Krulich, advokát, v přízemí vznikla kancelář. Později se sem z Nádražní ulice stěhuje Josef Schlumperger. Je uváděn jako notář a obhájce ve věcech trestních, po válce si změnil jméno na Josefa Šafaříka. Pana Schlumpergra alias Šafaříka v domě pamatuje mnoho Opočeňáků.

„Chodili jsme tam na koledu. Byl moc hodný, dal mi vždycky pětikorunu, a to tenkrát byly pro malého kluka pořádné peníze," vzpomíná Luděk Hamáček z letopisecké komise.

Znárodněním kancelář skončila, v domě zůstaly byty. Ale málokdo pamatuje na jeho další využití, muselo trvat jen krátce. Letopisecká komise jej zjistila díky paní Huškové. „Do domu jsme přišli v roce 1962, byly tam byty, ale v patře sídlila také VB," zní cenná informace. Veřejná bezpečnost měla dvě místnosti v patře – čekárnu a úřadovnu. Kolem roku 1964 se přesunula jinam, v domě zůstaly jenom byty.

Změna přišla po roce 1989. Od 1.1. 2000 byla v patře cestovní kancelář, která později přesídlila do přízemí radnice. Ale dům bez živnosti nezůstal. V lednu 2005 se otevřelo v přízemí kadeřnictví, od července přibyl prodej zmrzliny. V roce 2010 si v patře otevřela paní Hušková krejčovství. A jak sama říká, krejčovství by dnes člověka neuživilo, je to spíše její „radost" při důchodu. Zato zmrzlina, o tu prý je zájem stále.

Od začátku provozu zde „rozjeli" opočenskou a zůstali při ní. Má totiž tu nejlepší pověst. A tak se dnes může dům čp. 38 radovat, jeho nabídka je krásná: krejčovství, kadeřnictví a „zmrzka".

Dana Marková