Madeleine Albrightová byla političkou, která se významně zasloužila o vstup České republiky do NATO, ale také ženou, jejíž rodinná historie sahá do východních Čech. Vždyť její pradědeček byl zakladatelem chrudimského židovského hřbitova a tatínek se narodil v orlickoústeckém Kyšperku, který ona sama naposledy navštívila v roce 2015.
Někdejší šéfka americké diplomacie, žena s československými kořeny a také ikona feminismu Madeleine Albrightová zemřela ve věku 84 let. Byla političkou, která se významně zasloužila o vstup České republiky do NATO, ale také ženou, jejíž rodinná historie sahá do východních Čech. Vždyť její pradědeček byl zakladatelem chrudimského židovského hřbitova a tatínek se narodil v orlickoústeckém Kyšperku, který ona sama naposledy navštívila v roce 2015.
Otec Madeleine Albrightové Josef Korbel přišel na svět v roce 1909. Narodil se do domu číslo popisné 305 v Letohradě, který však až do 50. let minulého století nesl název Kyšperk.
„Narodil se v Československu, v městečku, kde jeho otec tehdy měl malý obchod se stavebninami. Nebyla tam ani střední škola a on musel už od dvanácti let bydlet v nedalekém městě,“ začala vyprávění o svém otci Josefu Korbelovi Madeleine Albrightová v knize Pražská zima. Později studoval na gymnáziu v nedalekém Kostelci nad Orlicí, kde se také seznámil se svou nastávající ženou Annou Spiegelovou. Ještě před válkou se rodina židovského původu rozhodla konvertovat ke katolicismu.
S čím dál agresivnějším postupem nacistického Německa však byl útěk nevyhnutelný a manželé Korbelovi se s tehdy dvouletou Madeleine rozhodli k emigraci. Psal se duben 1939.
„Byla jsem moc malá, a tak si ty pokojíky v zatuchlém penzionu nepamatuji, má matka však na první dny v cizí zemi nikdy nezapomněla,“ přemítala Albrightová o prvních dnech exilu v Anglii. Její rodiče i ona se tak de facto stali válečnými uprchlíky.
Během působení exilové vlády v Londýně stál Josef Korbel po boku Edvarda Beneše, a to až do porážky Hitlera. Korbel se do Československa vrátil už v květnu 1945, jeho rodina za ním přijela o dva měsíce později. Následoval pobyt v Jugoslávii, kde Korbel působil jako velvyslanec. Po únorovém puči byl však komunisty odsouzen k trestu smrti za velezradu. Politický azyl rodině poskytly Spojené státy, kde pak Korbel působil jako univerzitní profesor. Domů se už nikdy nepodíval.
Psali jsme:
Madeleine Albrightová se o pohnutém osudu vlastní rodiny i o svém židovském původu dozvěděla až jako zralá žena. V té době se vypracovala na post velvyslankyně USA při OSN, bylo jí 59 let.
„Tehdy jsem si myslela, že vím vše, co jsem se mohla dozvědět o své minulosti. Byla jsem si tím tak jistá, že jsem necítila potřebu se na nic ptát. Já nepochybovala. Nikdy. Věděla jsem, kdo jsem. Až na to, že nevěděla,“ napsala Albrightová v úvodníku své knihy, která v českém jazyce vyšla v roce 2012.
V lednu 1997 totiž publikoval novinář Washington Post text, ze kterého vyplývalo, že tři z prarodičů a řada dalších rodinných příslušníků tehdy nejvýše postavené ženy americké politiky zahynuli v holokaustu. Text nebyl výplodem zuřivého redaktora, z velké části byl postaven na faktech.
Rodiče Albrightové už nebyli naživu, sama pak několikrát popisovala pocity úzkosti z toho, že se o rodinné historii nemůže dozvědět nic z vyprávění vlastních rodičů. „Citově nejvypjatější pro mne byla chvíle, kdy jsem na zdech uvnitř pražské Pinkasovy synagogy mezi téměř osmdesáti tisíci jmény vypsanými na památku obětí našla jména členů naší rodiny,“ popsala.
V následujících letech se Madeleine Albrightová stala ministryní zahraničí v druhé Clintonově vládě. Sehrála klíčovou roli při rozšíření členů NATO o země bývalého východního bloku.
Dobrý den, pane starosto, tady Madeleine Albright
Dál se ale také věnovala bádání o rodinné historii. Právě z toho důvodu několikrát navštívila Letohrad, rodiště svého tatínka. Naposledy to bylo v roce 2015. Na tuto návštěvu vzpomíná současný starosta města Petr Fiala.
„Jednoho dne zazvonil telefon a na druhém konci se zvláštní, jakoby starou tvrdší češtinou ozvalo: Dobrý den pane starosto, tady je Madeleine Albright,“ popisoval stěží uvěřitelnou situaci Fiala. Řekla mu, že by v tichosti a utajení chtěla svým vnoučatům ukázat místo, odkud pochází její otec.
close
info
Zdroj: Pražská zima
zoom_in
Madeleine Korbelová s babičkami.
Následovala prohlídka centra města. „Odtud jsme paní Madeleine na chvíli unesli na radnici. Zajímavé bylo, že autem městské policie,“ vzpomínal starosta Fiala. Když prý před radnicí celá delegace vystoupila, Albrightová zažertovala. „Snad nás nevidí novináři, to by byla zpráva, že zatkli Madlénu v Letohradě,“ citoval ji Fiala.
Zastupitelé města jí tehdy věnovali sadu pohárů na víno s ručně vyrytými výjevy města, které pro letohradskou radnici vytvořila Ivana Majvaldová ze zdejší „zlaté uličky“. Na sklenkách byl zobrazen rodný dům otce Josefa Korbela, Nový dvůr, městské muzeum, morový sloup nebo třeba podloubí Václavského náměstí.
Podívejte se ve fotogalerii na poslední náštěvu madam Albrightové v Letohradu v roce 2015:
Fotogalerie: Madeleine Albrightová v Letohradu
O první návštěvě psaly i Orlické noviny
Letohrad navštívila Albrightová poprvé v roce 1997. „Každý, kdo měl to štěstí se s významnou osobností setkat, si odnesl hluboký zážitek. Dá se bezesporu konstatovat, že M. Albrightová je hrdá na svůj původ a ráda vzpomíná na své dětství,“ psaly tehdy Orlické noviny. Madeleine Albrightová tenkrát hodně vzpomínala na dětství, a dokonce zazpívala popěvek „Sláva vlasti, výletu…“ Ten si si zapamatovala z procházek s rodiči. V muzeu se zajímala o sirkařskou expozici, její dědeček totiž úspěšně obchodoval se sirkami, vyráběnými firmou Jana Reinelta. Dojemná byla návštěva rodného domku Josefa Korbela, srdečné setkání s Věrou Ruprechtovou z Kunčic, vnučkou výrobce sirek Jana Reinelta, která vzácnou návštěvu hostila domácími buchtami. Albrightová pohovořila také s Josefem Kolocem, vrstevníkem Josefa Korbela, který s jejím tatínkem hrával kuličky. Na oskenovaném článku z roku 1997 je Madeleine Albrightová v rozhovoru s tehdejším starostou Petrem Šilarem.
