Dnes je to přesně 30 let, co se do vzduchu vznesl první československý horkovzdušný balon, a 230 let, co průkopníci balonového létání bratři Montgolfierové představili svůj první balon. Při příležitosti těchto výročí, pokud počasí dovolí, odstartuje balon Davida Línka a jeho týmu v podvečer po devatenácté hodině z náměstí v Novém Městě nad Metují v rámci projektu 100 startů. Ten připomíná, že se létá hlavně pro radost.

Co je nutné pro to, aby člověk mohl létat s balonem?
Před tím, než se stane pilotem, musí s pilotem-instruktorem odlétat 20 hodin a minimálně 20 letů. Pak se dělají zkoušky z asi devíti teoretických předmětů, které je zapotřebí ovládat, jako například navigace, letecké předpisy, meteorologie, stavba balonu. Následně musí sám absolvovat let na zkoušku. Když to vše zvládne, dostane pilotní průkaz. Děláme ho stejně jako třeba piloti větších třeba čtyřmístných letadel, jen praxi máme v balonu.

Balon asi nejde moc řídit.
Balon nejde nijak řídit. Letí jen ve směru větru. Využívá se však toho, že v různých vrstvách může být vítr pootočený. Dole fouká na sever a nahoře může foukat na západ. Výjimečně se lze takto i vrátit, že v nižší výšce fouká jedním směrem a ve vyšší se to vrací, ale to je jen výjimečně.

Lze vůbec doletět tam, kam si usmyslíte?
Většinou přistaneme jinde. Co let, to originál. (směje se) Proto mě létání baví a je dobrodružné i pro pasažéry. Je však nutné dělat předpověď a plánovat, kam se letí. Přibližný směr letu známe, ale že bychom řekli, že přistaneme někde ve vesnici na fotbalovém hřišti, to nejde. Při závodech balonového létání se však létá na přesnost.

Jaký máte tam nahoře pocit? Je to stále jako první vzduchoplavba?
Teď už ne, když mám za sebou zhruba 600 startů. Pokud se nám povede nějaký pěkný let, přeletíme nějakou pěknou lokalitu a někde na pohodu přistaneme a pasažéři jsou spokojeni, tak to je hezký pocit. Takhle je člověk spokojený třeba když se přetětí Teplicko-adršpašské skály, Broumovské stěny či nějaká jiná hezká lokalita.

Kdy může balon vzletět?
Balon obecně startuje, když není termické stoupání, když slunce neohřívá termické proudy. To je ráno těsně po východu slunce nebo večer hodinu, hodinu a půl před západem. Přes den letět nemůže, protože jsou stoupavé proudy a tím, jak balon nejde řídit, tak by to bylo nebezpečné. Pouze v zimě je možno letět celý den, protože slunce neohřívá vzduch a stoupavé proudy nejsou. Primárně byl projekt 100 startů nastaven tak, že budeme létat hlavně v zimě, kdy je možno vzletět i odpoledne a veřejnost by to mohla podpořit větším zájmem a účastí.

Když se účastníte závodů, jak to vypadá?
V naší závodní posádce jsme tři z Náchodska a navigátora máme z Jihlavy, který pochází odtud. Při závodech je potřeba rychlý start a v tomto počtu je to optimální. Dva letí a dva jsou v autě a sledují balon. Když přijedeme na louku, tak dokážeme odletět během patnácti minut.

Závodí se tady na čas?
Nejde ani tolik o čas, jako o přesnost. Létá se na cíl. Místo startu si volíme sami, ale je dána nějaká minimální vzdálenost. Dostaneme souřadnice a cíl je většinou na louce nebo na poli nějaký kříž. Řeknou nám, ať odstartujeme dva kilometry od cíle a my si musíme zvolit místo startu podle větru, abychom se na cíl dostali. Nikdy se neodstartuje tak, že by balon na cíl jen tak těsně nad zemí doletěl. Změnou výšky je potřeba korigovat směr, abychom se na cíl dostali. Balon tam nepřistává, ale vyhazuje fáborek se závažím a rozhodčí měří vzdálenost od středu kříže. Těch cílů a disciplín může být za sebou několik, třeba i čtyři, a my musíme odstartovat tak, abychom je splnili.

Je to adrenalin?
Člověk je odjakživa soutěživý, takže ho to žene a je to adrenalin. V závodním baloně se zažijí jiné stavy než běžně při letu s pasažéry.

Jaký je rozdíl mezi horkovzdušným a plynovým balonem?
V plynovém je uzavřený plyn a je naplněn vodíkem nebo heliem. My létáme na horkovzdušném, takže nám pomáhá letět horký vzduch, který přes hořáky ohříváme propanem. Je to levnější, ale nevýhoda je, že dokáže letět v kuse jen dvě tři hodiny, kdežto plynový vydrží letě třeba i tři dny. Byli jsme dva roky držiteli českého rekordu ve výdrži a v uletěné délce. Bylo to devět a čtvrt hodiny v balonu. Startovali jsme na Vysočině a přistávali na Slovensku v Trenčíně. Museli jsme mít velký koš a s sebou hromadu lahví s palivem. To jde udělat jen v zimě, když není ta termika. Nicméně teď nás kolegové z Brna překonali a mají asi 11 hodin v baloně. Je to výzva.

Co je pro takový rekord důležité?
Musí být správné počasí. Nahoře musí foukat hodně rychle. Když je na let okolo deseti hodin a ve větší výšce bude foukat vítr o rychlosti deset kilometrů v hodině, nestačí to na rekord. Dnes je česká rekordní odletěná délka 380 kilometrů. Aby šlo k takovému letu odstartovat, je dole zapotřebí slabý vítr a nahoře, aby to letělo takových třeba 70 kilometrů v hodině. Když vidíme, že počasí je příznivé, tak si večer zavoláme, skočíme do aut a jedeme na místo startu. Dnů, kdy jde k něčemu takovému odstartovat, jsou tak dva tři za celou zimu.

Je v balonu zima?
V balonu nefouká, letí s větrem, takže to není tolik cítit. Je však zapotřebí mít pořádné boty, pořádnou čepici, aby člověk vydržel třeba ve výšce dvou kilometrů, kde už ta zima je. Trochu ohřát se je možno od hořáků, ale je potřeba mít nohy v teple. Proto mám třeba elektricky vyhřívané ponožky.

Přelétáváte i různá pohoří…
Třikrát jsme třeba přeletěli Sněžku. Podařilo se nám trefit přímo nad ní, takže na nás lidé na vrcholu křičeli. Letos jsme byli v Rakousku a létali tam přes Alpy, dvakrát jsme letěli přímo přes Dachstein. To je pro pilota další úroveň, protože tam je málo míst na přistání a nahoře jsou rychlosti hodně vysoké. Je tam problém, aby se balon nedostal do střihu a neroztrhlo ho to.

Poznáte, když se blíží nějaké takové nebezpečí?
Třeba když by balon letěl přes vysokou horu a za ní je údolí, tak je potřeba klesat opatrně. Nad horou může foukat vítr rychlostí i 100 kilometrů v hodině, ale za ní se otočí a to je potřeba sledovat a míst zkušenosti. V Alpách historie zná několik nehod, kdy se balon za hřebenem hory těsně schoval, přiletěl tam ve velké rychlosti, jenže tam vzduch stál a balon to roztrhlo. I tady, když se letí třeba přes Jestřebí hory, tak je potřeba na to myslet.

TÝM DAVIDA LÍNKA z České Skalice několikrát přelétával i pohoří Alp.