Praotcem těchto výletů je pochod „Deset hospod Novoměstskem“, který v sobotu 16. září napíše svou 40. kapitolu. Mirek „Sigi“ Černý byl jedním z těch, který u jeho zrodu před 40 lety stál.

Jak tato myšlenka – spojit turistiku s oblíbeným nápojem – vznikla?
Po vojně v 70. letech jsem začal chodit s kamarády dálkové pochody – Borovskou padesátku, Cikánské toulky v Ohnišově a různé jiné. Časem se mi ale tahle masová turistika přestala líbit a tak jednou – jak jinak než v hospodě u piva – jsem kamarádům navrhl: Co udělat nějaký jiný pochod? Žádný spěch, pohoda, v každé restauraci po cestě se zastavit na jedno pivko, nechat potvrdit razítkem do průkazu pěšce a na konci vždy v poslední restauraci zahrát na kytary.

Můj švagr Jarda Kotouš a jeho bratr Saša byli výborní muzikanti. Akci jsme nechtěli dělat nijak masovou, tak do padesáti lidí. U zrodu prvního ročníku byl a s přípravou mi pomáhal Libor „Artur“ Martínek, který zajišťoval síto a barvy ze Severografie na tisk diplomů. Ty jsme pak tiskli u mě na chatě. S přípravou propozic a grafickou úpravou pomáhal Jirka „Šotek“ Tvrdík, a jelikož dělal projektanta a měl možnost tisku stavebních plánů. Propagaci mezi hospodskými mně pomáhal zajišťovat na prvním ročníku již v té době nemocný hospodský z Rychty Luděk Zimla. Dále ještě u zrodu byl Zdeněk „Keny“ Suchánek a Jarda Goll.

Samozřejmě to neuniklo bdělému oku bolševika. A tak jsme měli cestou důkladnou lustraci přímo od okresního náčelníka pomocníků Jiřího K. s dalšími PS VB. Přichystali pro nás nový kontrolní bod na Sepském mostě. Zde všichni museli předložit občanky a menší výslech kam jdeme, kdo to vede a kdo to organizuje. Taková masová akce bez jejich dohledu a dopředu jím oznámená se přece nemohla konat. V cíli jsme si pak sdělovali kdo, jak a na co se vymluvil, že kam a proč jde. A tak již od prvního ročníku to byla taková hra s VB a PS VB, protože jsme trasu vždy dalšího pochodu s poslední hospodou, se snažili trochu utajit…

Existuje někdo, kdo absolvoval všech dosavadních 39. ročníků?
Nejvíc účastí měl asi Zdeněk „Begeš“ Bednář. Nevím to, ale jistě, protože dost posledních ročníků jsem již nešel.

Mění se trasa nebo bývá stejná? Kde se startuje a kde končí?
Trasa se každý rok mění nebo měnila, ale start je vždy na Rychtě. Končilo se různě – Na ostrovech, v Pekle, ve Vrchovinách, na Přibyslavi, ve Spech.

Jaké povinnosti musí pivař-turista splnit, aby úspěšně absolvoval?
Cestou se muselo navštívit 10 určených restaurací a nechat si potvrdit vypití půllitru piva do průkazu razítkem restaurace – RaJ nebo Jednota. Ženy mohly pivo malé, nebo malého ruma. Razítka se také sbírala za prémiové restaurace, které nebyly v daném roce zařazeny do pochodu – např. Hotel Metuj, cukrárna na náměstí, Zámecká restaurace – meze se nekladly. Vítězem se ale nikdy neměl stát ten, kdo měl razítek nejvíc, ale ten „Kdo se nejvíce zaslouží o zdar dalších ročníků nebo cestou udělá něco pro pobavení ostatních“.

Jak bylo těžké v počátcích takovou akci vůbec zorganizovat?
Nějaké problémy jsme si vůbec nepřipouštěli.

Byly nějaké opravdu veselé nebo i smutné události po trase pochodů?
Veselých příhod bylo každý rok kupa. Žádnou z nich ale nemohu vypíchnout. Z těch blbých nebo smutných musím zmínit zapíchnutí a usmrcení psa v Pekle jedním člověkem, který myslím ani s námi celý pochod nešel a jen se k nám v Pekle u táboráku přidal. Paralýza se mu říkalo.

Byl vůbec v provozu ve státním podniku RaJ a Jednota potřebný počet hospod?
Restaurací možná bylo dříve více. Rád vzpomínám na Spy, kde byl sál, také prima restaurace se sálem v Libchyních. V Krčíně Truneček, Vychcánek, ale také starý Rambousek, Hotel Metuj i Zámecká restaurace.

Na zbývající otázky odpovídají dlouholetí organizátoři Jiří „Fernet“ Hlávek, Marek „Marda“ Juhász a výtvarník pochodu Petr „Ťaur“ Tomáš.

Kdy se pochod stal víceméně veřejnou záležitostí?
Prvně jsme plakátovali ročník v roce 1990 – byla to ještě taková krásná euforie, že je bolševik už pryč.. Tady mě napadá taková paralela: Jako bych měl pocit, že se ty divný časy zase vrací – ubývá hospod i svobody…

Jaké je vlastně tzv. poselství pochodu?
V zásadě žádné poselství si pochod neklade, ale cítím vždy mezi účastníky jakousi sounáležitost a dobrou náladu – hlavně v cíli. Krátce řečeno - jde o to užít si krásný den!

Bude letošní jubilejní něčím výjimečný?
Určitě ano – jednak se očekává rekordní účast, dále proběhne v rámci 40. výročí kolektivní focení všech letošních účastníků před pivnicí Rychta. A tady bychom chtěli poprosit účastníky, aby posečkali do 10 hodin, kdy focení proběhne. Zároveň to bude pokus o vytvoření minimálně krajského rekordu – připití si pivem. No a v neposlední řadě to bude jistě celá trasa pochodu a závěr, kdy zahraje výborná psychdelic-rocková kapela z Českých Budějovic Smutný Karel. Mezi pauzami kapely – a oni je mají dost dlouhé – bude také tradiční Rockotéka. Tak se těšíme a zveme všechny příznivce pochodu 16. září v 9 hodin k Pivnici Rychta.