Teď se rozhodli zaměřit svou pozornost na opravu další historické budovy v hradeckém okrese – vily Anny v Černožicích. Secesní budovu zde nechal na počátku 20. století postavit zdejší bohatý továrník Jan Sehnoutka. „Přišli jsme na to čirou náhodou. Máme totiž přátele v Belgii, kteří provozují hudební školu, a ti sháněli historický objekt, kam by se studenty jezdili na prázdniny. Tehdy jsme sem s nimi ještě jeli jako překladatelé,“ vypráví Karásek. Představy jejich přátel o ceně této vily se však velmi lišily od představ tehdejší majitelky. Jejich přátelé od koupě nakonec upustili, dědu s vnukem však objekt na první pohled uchvátil. Po dvou letech dohadování s majitelkou o ceně vilu nakonec koupili pro své rodinné bydlení. Podle Karáska bude vila po rekonstrukci komfortnějším bydlením, než je současný domov na zámku ve Stračově.

Koupí však ta nejnákladnější a nejnáročnější práce teprve začala. Vila totiž během minulého režimu sloužila jako ubytovna pro dělnice z protější továrny, a jako taková několikrát prošla přestavbami, které se na ní nepříznivě podepsaly. „Vůbec se tou historickou hodnotou tenkrát nezabývali, nikoho to nezajímalo. Lidi byli naštvaní na kapitalisty a hodně věcí se úplně zbytečně ničilo,“ popisuje Karásek.

OD REVOLUCE STAVBA JENOM CHÁTRALA

Ani po revoluci se situace příliš nezlepšila. Vila byla prázdná a dlouhé roky tak chátrala. Situace se změnila až nyní, kdy vilu koupili Paul Huysegems s Jindřichem Karáskem. Ti se nyní snaží podobu vily co nejvíce přiblížit původnímu stavu, v jakém v ní žil před více než 100 lety továrník Sehnoutka. „Jediné, co jsme nedodrželi je, že neobnovíme původní příjezdovou bránu, která byla až moc bombastická. Dříve to samozřejmě odráželo Sehnoutkův stav a postavení, takže to bylo až pompézní,“ říká Karásek. Novou bránu nechal se svým dědou vyrobit u uměleckých kovářů tak, aby co nejvíce ladila se zbytkem plotu.

VILA NENÍ PAMÁTKOVĚ CHRÁNĚNÁ

Ačkoliv se noví majitelé snaží podobu vily přiblížit původnímu stavu, nejsou při úpravách nijak limitováni požadavky památkářů. Vila totiž není vedená jako historická památka. „Tato vila pro nás byla právě důležitá v tom, že není památkově chráněná, jinak bychom ji nekoupili. U památkově chráněných budov vám stále někdo mluví do toho, jak to máte dělat. Jak si doma vymalujete, jaký materiál použijete a když vidí třeba perlinku a lepidlo, tak je může klepnout,“ směje se Karásek.

VELKÁ INVESTICE SE VRÁTÍ, VĚŘÍ MAJITELÉ

A kolik takové krásné bydlení stojí? Samotný nákup budovy zdaleka nebyl tou největší investicí. „Když kupujete historické nemovitosti tak vždycky je ten podíl jedna ku deseti. Desetina je kupní cena a devět desetin je co se dá do rekonstrukce. Tady ve vile padne na rekonstrukci asi tak 25 nebo 30 milionů,“ vysvětlují noví majitelé. Rodina přesto předpokládá, že časem se jim tato investice sama zaplatí. Často totiž spolupracují s filmaři, od kterých už v souvislosti s vilou v Černožicích dostali několik nabídek. I tak noví majitelé tvrdí, že renovace historické vily rozhodně není pro každého. „Někdo, kdo má všech pět pohromadě, na tom nikdy nezačne pracovat,“ uzavírá se smíchem děda Paul Huysegems.

Tomáš Kulhánek, Martin Patkoš