Jak probíhalo sledování dění 
na městských úřadech a úřadech práce a co bylo cílem výzkumu?
Na městských úřadech jsem byla přímo na praxi, v rámci které jsem realizovala svá pozorování a rozhovory jak s úřednicemi, tak s nezaměstnanými. Na úřadech práce jsem realizovala jen pozorování na chodbách úřadu a příležitostně jsem se bavila s nezaměstnanými. Pak jsem samozřejmě šla za nezaměstnanými do místa jejich bydliště a povídala jsem si o jejich situaci a zkušenostech, případně mi někteří poskytli i dokumenty, které si vyměňovali s úřady a tyto komentovali. Cílem bylo popsat měnící se situaci v sociální politice a vzrůstající nejistotu jak ze strany pracovnic úřadů, tak ze strany nezaměstnaných. Zvýšená nejistota vnáší do tohoto prostoru vzájemné komunikace četná nedorozumění, neochotu, nedůvěru atd.

Jaké přístupy k nezaměstnaným jsou typické?
Za své působení v terénu jsem se setkala s různými situacemi. S některými nezaměstnanými měly pracovnice velmi formální a ničím nenarušovaný vztah. Jednoduše jim stačily základní informace o tom, kde si lidé hledají práci a tyto požadavky lidé bez problémů a bez nějakých časových prodlev plnili. Také ale mezi pracovnicemi městského úřadu převládala představa, že jsou někteří lidé, „kteří nikdy pracovat nebudou a nechtějí". Po těch často chtěli hodně dokazovat, jak a kde si hledají práci. Pracovnice byly někdy hodně „podezřívavé" a chtěly i po bezdomovcích, aby jim dokazovali, že nic nevlastní atd. Když třeba přišla žena, která říkala, že se rozešla se svým mužem a potřebuje finanční podporu, tak ji odmítly s tím, že má přinést žádost o rozvod a teprve poté ji budou takzvaně řešit.

Pozorovala jste v souvislosti 
s veřejnou službou nějaké diskriminační jednání?
Neměla jsem příležitost přímo pozorovat diskriminační postupy, ale samozřejmě že jsem se s nimi setkávala při kontaktu s nezaměstnanými, když mi vyprávěli své zkušenosti s úřady. Ze strany nezaměstnaných zaznívaly až neuvěřitelné příběhy. Například muž romského etnika sehnal brigádu a přinesl pracovnici úřadu práce (ÚP) potvrzení, že má krátkodobou práci. Chtěl po ní, aby ho odhlásila z veřejné služby, protože již nemusí dokazovat aktivitu tím, že ji vykonává. Místo toho mu údajně pracovnice ÚP odmítla veřejnou službu zrušit, že „to bude stíhat i s tou brigádou" a dál se s ním prý nechtěla bavit. Pro toho muže to ale znamenalo, že nemohl na brigádu nastoupit, protože veřejnou službu měl dělat ve stejnou dobu jako brigádu.