„Čekáme, jaká bude reakce, ale dáváme jim prostor dva měsíce. Stávka by mohla být zahájena v srpnu, nejpozději v září, ale byli bychom mnohem raději, kdyby šlo o dialog," řekl šéf odborářů Luboš Pomajbík.

Řidiči už nechtějí trávit za volantem 300 hodin měsíčně za základní mzdu 70 až 85 korun na hodinu. Podle jejich představ by měli dostat alespoň 100 korun na hodinu.

Mzdy řidičů podle Pomajbíka stagnují už od roku 2008 a v některých případech se dokonce i nominálně snížily. I to je důvod, proč řada řidičů odchází. Pomajbík s odvoláním na sdružení ČESMAD uvedl, že nyní v Česku chybí až deset tisíc řidičů autobusů.

Řidiči.

Mluvčí ČESMAD Martin Felix potvrdil, že situace v oboru se zhoršuje, nicméně chybějící řidiči nejsou česká specialita, ale je to celoevropský problém. Například v sousedním Německu chybí sto tisíc řidičů.

Možnosti tu podle Felixe přitom jsou. Především by se mohl zjednodušit přístup Ukrajinců na pracovní trh.

Veřejnou autobusovou dopravu v současné době zajišťuje zhruba jedenáct tisíc řidičů. Jejich požadavky již na začátku loňského prosince podpořil šéf Asociace krajů a jihomoravský hejtman Michal Hašek a rovněž premiér Bohuslav Sobotka (oba ČSSD). „Za šest měsíců se problém nevyřešil," postěžoval si odborářský boss Luboš Pomajbík.

Ten upozornil, že v současné době firmy zaměstnávají až 20 procent řidičů v důchodovém věku. Mladí lidé pak odcházejí z oboru do nově vznikajících provozů, které nabízejí přinejmenším podobné platové podmínky.

Hraní v orchestru vyměnila za řízení trolejbusu

Marie Brunerová.

Teplice – Když na teplické Benešovo náměstí 
s 15metrovým trolejbusem přijíždí drobná usměvavá paní a cestujícím začne prodávat jízdenky, asi málokdo by hádal, že ho právě odbavila violoncellistka a klavíristka Marie Brunerová. Žena původem z Ukrajiny, která tam hrávala v symfonickém orchestru. „Našla jsem si tu manžela, v roce 1986 se nám narodila holčička a už jsem tu zůstala. I když mi často volali, abych se vrátila hrát, já chtěla být tady. Chvíli jsme bydleli v Praze, ale pak jsem se vrátila do Teplic, kde to mám ráda," vypráví paní Marie.

„V Československu už tehdy nebyla v mém oboru práce, klavíristku ani violoncellistku tu nehledali, ale já musela uživit holčičku, tak jsem prošla vším možným od administrativní práce ve skladu potravin až po masnu," vzpomíná paní Brunerová. „Vždycky jsem ale měla hrozně ráda trolejbusy, ten zvuk, když jely kolem… líbily se mi. Řízení mě vždycky bavilo, autoškolu na náklaďák jsem dělala ještě na vétřiesce, to byl zážitek," popisuje své řidičské začátky.
V roce 1998 složila zkoušky na trolejbus a v roce 2000 k tomu přidala i oprávnění na autobus.

„Mojí láskou jsou ale pořád trolejbusy. Teď mám ty velké, patnáctimetrové a je to krásné svezení," podotýká paní Marie. Ani hudba jí prý nechybí. „Já si za tím volantem notuji a zpívám, nebojte se," usmívá se. V teplické MHD, kterou provozuje největší tuzemský autobusový dopravce Arriva, není rozhodně jedinou zástupkyní něžného pohlaví. V Teplicích nyní řídí 15 procent žen, což je vysoko nad průměrem.

V celém Česku má dopravce 69 řidiček a dalších 14 žen je v autoškolách. I náborové kampaně jsou teď cíleny hlavně na ženy, jsou opatrnější a často flexibilnější než muži. (jk, ok)