Noví majitelé z Německa, kteří mají nyní majoritní podíl, se rozhodli, že slibům svého předchůdce nedostojí. A to ani přes čestné prohlášení, které Pavel Dohnal k situaci poskytl. Aleš Kisý musel invalidní vozík v pondělí vrátit.

„Vozík byl vyrobený mně osobně na míru, vůbec nechápu, co s ním tam chtějí dělat. Před pěti lety přišel v přepočtu na necelých 190 tisíc korun. Pochopitelně, že už podléhá určité opotřebovanosti. Majitelé firmy požadovali 78 tisíc korun, což je v tuto chvíli neodepsaná daň z vozíku. To bych za něj nedal. Když pominu to, že mi měl podle dohody připadnout za symbolickou korunu, vzhledem ke změně majitele firmy jsem byl ochoten za něj nějakou částku zaplatit. Konkrétně jsem ještě v pondělí ráno nabídl deset tisíc bez DPH. Tomu odpovídá stávající cena tohoto vozíku. Ale na to nepřistoupili,“ loučil se Aleš Kisý s nezbytným pomocníkem.

Deset nadšených spotrovců se v sobotu sešlo ve Velké Úpě, aby si na záda naložili pětadvacetikilový náklad a v co nejrychlejším čase ho donesli do Poštovny na Sněžce. Přesně tak, jak se zásoby na dominantu Krkonoš dopravovaly v minulosti. Sedmikilometrovo
Kdepak šílenci! Nadšenci měřili síly v závodě novodobých horských nosičů

Před polednem vjížděl svým vozem do areálu firmy, jejíž zaměstnanci jsou z více než padesáti procent zdravotně postižení lidé. Vozíčkář, který je zcela závislý na svém vozíku, zůstal sedět za volantem auta. Vrata, vyplněná hustou kovovou sítí, se pomalu zasunula do pantů. Novinářům vstup zakázán. Trvalo hodně minut, než si zástupci firmy přišli invalidní vozík z kufru auta vyzvednout. Chráněná dílna, od níž by se očekávalo, že bude vůči svým zdravotně handicapovaným zaměstnancům vstřícná, se zachová hůře, než ten nejotřelejší podnikatel v tvrdém kapitalismu.

„K záležitosti se vůbec nebudu vyjadřovat. Pan Kisý u nás končí pracovní poměr, vozík je majetkem firmy, vrací ho, nemám k tomu další komentář,“ stručně přes vrata prohlásila pro média jednatelka společnosti Elektroodpady Recyklace Jitka Šretrová. „S firmou už od minulého roku bojuji. Když se změnil majitel, chtěli mě z chráněné dílny vyhodit. Napsali mi několik nesmyslných vytýkacích dopisů. Den před mým odletem na paralympiádu do Ria, mě vyhodili. Vše se pak po mém návratu z paralympiády řešilo u soudu. Ten jsem vyhrál a do firmy jsem se měl letos v létě vrátit. Nakonec jsme se však s jednatelkou i německým majitelem společnosti dohodli, že opravdu pracovní poměr na dohodu ukončím a mám dostat odstupné, protože moji funkci zrušili. Všechno jsem jim podepsal, protože mě to už vysiluje. Vozík byl jen poslední tečkou,“ popisuje smutně Aleš Kisý.

Originál Rukopisu královédvorského si mohla během uplynulých dní prohlížet  veřejnost.
V muzeu vystavili unikát: Rukopis královédvorský

Mezi zaměstnanci byl jako vozíčkář jediný a podle svých slov vykonával v chráněné dílně hlavně administrativní činnost. „Nechápu, jak společnost, která se staví jako chráněná dílna a má tedy ochraňovat hendikepované, může takto jednat,“ poukazuje na podle všeho amorální postup paralympionik z Atén, Pekingu, Londýna i Rio de Janeira, kde loni ve vrhu koulí skončil na pátém místě.

Podle informací, které jsme získali na Úřadu práce, trutnovská společnost Elektroodpady Recyklace, s.r.o., skutečně zaměstnává z více než padesáti procent zaměstnanců zdravotně postižené. A co je hlavní – dostává na ně peníze. „Konkrétně jde o částku 10,5 tisíce korun na jednoho zaměstnance, plus na každého 2 tisíce korun provozních nákladů měsíčně. Od ledna příštího roku budou takoví zaměstnavatelé dostávat 12 tisíc korun na zaměstnance plus 1 tisíc korun provozních nákladů a získají statut chráněný zaměstnavatel,“ informoval ředitel Úřadu práce v Trutnově Jiří Staněk.