Koncem 90. let začal masivně králíky likvidovat mor. Jde o virové onemocnění, jehož inkubační doba je velmi krátká. Zvířata mohou uhynout i bez projevů této nemoci. Králík je obecně velmi vnímavý i k jiným onemocněním.

Mor a myxomatózu lze potlačit očkováním, proti kokcidióze je třeba dbát na zvýšenou hygienu v chovu a preventivně používat různé veterinární preparáty. I přes toto všechno králíci stále mizí i z velkochovů. Ty splňují vysoká hygienická kritéria a podmínky v nich jsou zcela odlišné oproti domácím chovům.

Jedním z posledních chovatelů králíků v chrudimském okrese je Miroslav Tégl. Kromě polností má nedaleko Chroustovic dvě stáje hybridních králíků „Hyla" (na snímku). Chová tři tisíce těchto brojlerů pro maso. Králíci mají klecová stání a dostávají kompletní krmné směsi. Majitel pečlivě vybírá plemenný materiál, který je finančně velmi nákladný. Cena samice tak může dosáhnout i tří tisíc korun. Mezi důležité parametry při výběru plemenného materiálu je výtěžnost, která je u těchto typů okolo 58 až 59 procent. Dále to je spotřeba krmiva na 1 kg masa, plodnost a výše uvedená odolnost. Říká se, že se stačí na králíka „špatně podívat" a uhyne. Průměrný počet mláďat ve vrhu je 10 kusů a do roka může mít jedna samice 6 až 8 vrhů.

Ve velkochovech králíků se používá tzv. inseminace umělé oplodnění. Odpadá tím chov samců na určitý počet samic a může se lépe kontrolovat použitý genetický materiál. V neposlední řadě se provádí za pomocí veterinárních prostředků synchronizace říje u samic a tím je možné organizovat chovy tak, aby byly vrhy u samic zhruba ve stejných termínech. Po odstavu a následném výkrmu, který trvá zhruba 2,5 až 4 měsíce podle požadované váhy může pro králíky přijet nákladní auto, které je naskladní a převáží na jatka. Stejně je tomu i v případě chovu Miroslava Tégla. Smutné ovšem je, že veškeré kvalitní maso se následně vyváží za hranice do Německa.

V supermarketech pak můžeme narazit na hluboce mražené králičí maso o váze pouhých 1,3 kg. To vše za nehorázné ceny kolem 250 korun za kilogram. A jeho původ? Vyrobeno v EU…

Víte, že:

Je rozdíl mezi králíkem domácím, zajícem polním a králíkem divokým? Kromě odlišného způsobu života je lze rozeznat i vizuálně. Králík domácí je takový, jak ho známe z králíkáren a může mít různé barevné varianty. Zajíc polní je hnědý s dlouhýma ušima, které jsou na samotných koncích tmavé. Je větší než králík domácí a dokáže běžet rychlostí až 74 kilometrů v hodině. Králík divoký je nejmenší z výše jmenovaných, také hnědý a má krátké uši. Právě on je předchůdcem dnešního králíka domácího. Už v 16. století byla známa první masná plemena.

Vanda Rektorisová, ředitelka Agrární komory Chrudim