V sobotu přijel do Rychnova nad Kněžnou naučit žákyně místní „lidušky" zhruba minutu a půl dlouhou taneční sestavu. Ta je součástí hodinového představení Čarozemě, které bude mít premiéru 15. května v Pelclově divadle.

„Choreografii vytvářím často. Naplňuje mě to a moc mě to baví. Trvalo mi asi třicet minut, než jsem dnešní sestavu vymyslel," prozrazuje tanečník. Rychnovský taneční workshop trval dvě hodiny a děvčata moc bavil.

„Nejvíc se nám líbilo, jak byl Adam vtipný. Má dobrý smysl pro humor a je to opravdu dobrý tanečník," shodlo se několik z nich svorně.

Na vysokou školu ho už přijali

Právě choreografie mladého tanečníka baví nejvíce a chtěl by se jí věnovat i do budoucna. Bude mít možnost. „Na tento obor mě přijali na Akademii múzických umění," svěřuje se s neskrývanou radostí. Je to podle něj další velký krok, jak si splnit své sny. Po škole by rád vyrazil „do světa".

Tancovat přitom jako malý nechtěl.„Připadalo mi, že je to pro holky," vzpomíná pobaveně maturant. Jeho talentu si všimli rodiče a rozhodli, že ho musí využít. Když měl první hodinu tance, bylo mu devět let.

Postupem času se začal věnovat stylu electric boogie, který je podle něj přece jen víc „klučičí" než například balet. Jedná se o specifickou taneční disciplínu, jež obsahuje robotické prvky. Nejvíce se k ní hodí pomalejší písně s výraznými dobami a beaty.

A stal se v ní úspěšný. V dětské kategorii vyhrál mistrovství republiky, Evropy i světa a v juniorské se stal dvakrát republikovým a jednou světovým šampionem. „Byl to velmi příjemný pocit," svěřuje se potěšeně.

V zahraničí chtěl i studovat. „To bohužel nevyšlo, ale není všem dnům konec," přemítá mladík, který by se chtěl objevit v nějakém tanečním filmu. Jeho největším přáním však je mít vlastní skupinu a učit. Rád totiž předává své zkušenosti druhým.

Každý den tancuje zhruba pět hodin. Občas je prý docela unavený, ale to mu nebrání se jít bavit. „Trochu mě překvapuje, že mám ještě sílu jít si večer zatancovat," vypráví s úsměvem. Prý se tak nejvíc odreaguje a uvolní.

Tanec zkrátka miluje. Nejvíc se mu líbí, že jím může vyjádřit své pocity beze slov. „Mluvím svým tělem. Můžu jím vyprávět příběh. Někdy se do tance tak položím, že nevnímám své okolí. Je to pro mě svým způsobem meditace," vypráví zaujatě Adam Chaloupka.

Kolena dostávají zabrat nejvíc

A občas i dost bolestivá. „Nejvíc zabrat dostávají kolena. Kdybych s nimi měl problémy, mohu se s tancováním rozloučit," vysvětluje zkušeně mladý choreograf, na co si musí dát pozor.

Přísnou životosprávu prý dodržovat nemusí. Po skončení workshopu si objednává půllitr koly. „Můžu si dát, co chci. A občas mám chuť na něco nezdravého. Jsem však zvyklý jíst správně," prozrazuje. Jeho otec je totiž dietolog a oba rodiče pracují jako trenéři v posilovně. Ke zdravému životnímu stylu, sportu a pohybu má proto Adam Chaloupka přirozeně kladný vztah.