„Dodnes nemůžu pozřít segedinský guláš. Jak vidím zelí, které se tak prapodivně táhne… To není nic pro mě. A pak také člověk nikdy nezapomene na švédský čaj, což byl černý čaj s mlékem," vzpomíná. Jeho prapodivná vůně a k tomu ještě prapodivnější smrad plastových kelímku, na kterých se podával, se ani zapomenout nedá.

„Dnes je to něco úplně jiného. Mohu říct, že rychnovská jídelna patří mezi rolls-royce ve školním stravování. Děti si mohou vybrat každý den z několika jídel, mají polévku, saláty a také dezert. To, že by byly nuceni dojídat už je také minulostí. Navíc jídla jsou chutná a zdravá. Na UHO už vážně nenarazíte," směje se Radka Polívková. ⋌(sir)