Klavír této značky vlastnil i císař František Josef I. a Antonín Petrof se v těch časech honosil titulem c. a k. stavitele pian. Jeho začátky byly ovšem více než skromné.

Narodil se 15. srpna 1839 do rodiny truhláře, v osmnácti odešel do Vídně ke strýci Johannu Heitzmannovi, který vlastnil malou továrnu na výrobu klavírů. Antonínovi se to zalíbilo natolik, že po hned návratu domů v roce 1864 postavil a prodal čtyři klavíry.

Otcovu truhlářskou dílnu přestavěl na výrobu pian a v roce 1874 koupil na hradeckém předměstí bývalý zájezdní hostinec. Když o dva roky později zavedl do provozu parní stroj, získala jeho výroba tovární charakter.

Převratné novinky

Zkušenosti z cest mu umožnily výrobu zdokonalovat vlastními vynálezy. Jako jeden z prvních například ve svém závodě instaloval elektrické osvětlení, roku 1883 přibyly do sortimentu klavírní mechaniky a pianina.

Petrof postupně převzal konkurenční závody v Hradci Králové, Litomyšli i bývalou továrnu svého strýce ve Vídni. Jeho firma se brzy stala největší továrnou na klavíry a piana v Rakousku-Uhersku. Roku 1908 se z ní stala obchodní společnost a začali v ní kromě Antonínovy manželky Marie pracovat i synové Jan, Antonín mladší a Vladimír. Královéhradecké klavíry dosáhly světové proslulosti a sklízely vavříny na řadě výstav.

Vývoz po světě

Po smrti Antonína Petrofa začala firma v rukou synů po první světové válce opět prosperovat. Zboží se vyváželo do Evropy, Jižní Ameriky, Afriky, Číny a Austrálie.

Roku 1928 již vyráběli ročně na 2300 nástrojů a otevřeli pobočku v Londýně. Ve 20. letech též realizovali patent avantgardního tvůrce světelných plastik Zdeňka Pešánka, který spočíval v propojení kláves se světelnými zdroji různého zabarvení. Ale pak přišla zase válka.

Místo klavírů se u Petrofů začaly vyrábět dřevěné bedničky pro dělostřelecké granáty. Po únoru 1948 byla na tamní výrobu uvalena národní správa a zřízen národní podnik Továrny na piana a varhany.

Roku 1953 vznikla výrobně-hospodářská jednotka Československé hudební nástroje se sídlem v Hradci Králové, pod kterou spadala i bývalá firma Petrof. V roce 1958 získal Petrof na výstavě EXPO v Bruselu zlatou medaili za koncertní křídlo Mondial.

Potomci Antonína Petrofa se do podniku vrátili až v roce 1991, kdy se pravnuk Jan Petrof stal obchodním ředitelem. V restitucích jim přiznali pouhá čtyři procenta továrny a tak museli zbylý podíl vykoupit a firmu ovládli až roku 2001.

V roce 1994 tu bylo otevřeno vlastní špičkově vybavené výzkumné pracoviště. Nyní Petrof prodá ročně na 1500 pianin a klavírů do více než 70 zemí. Jeho roční tržby se pohybují kolem 220 milionů korun. Představuje jednu z mála tradičních českých značek, kterou se potomkům majitelů podařilo udržet ve vlastních rukách.