Proč organizujete akci Noc venku, při které dobrovolníci přespali jednu noc na ulici?

Pracujeme s lidmi bez domova a uvědomujeme si, že je potřeba jim pomáhat. Hlavně je potřeba vzdělávat veřejnost, aby se bořily mýty a předsudky o bezdomovectví, aby pochopili, že nastávají různé situace, při kterých se lidé můžou dostat na dno. A pokud nemají rodinu, někoho, kdo jim pomůže, je velmi jednoduché se tam dostat. Náš azylový dům je plný lidí se zdravotním postižením, psychiatrickými diagnózami. To jsou velice těžké situace, které znemožňují lidem pracovat. Lehce se dostávají na ulici.

Jaká je situace s lidmi bez domova ve Dvoře Králové nad Labem?

Těch, na koho si lidé ukazují, že je špinavý, pije venku alkohol, je tady do deseti. Náš azylový dům je plný, ročně se tam objeví 25 lidí. Lidí bez domova je víc a bude jich kvůli současné situaci přibývat. Rostoucí ceny nájmů a energií budou přivádět více lidí do bytové nouze.

Jindřich Hauke přespal při Noci venku ve Dvoře Králové nad Labem ve speciálním iglú.
Spát na ulici není sranda. V roli bezdomovců to zjistili motorkáři i starosta

Jakou máte kapacitu azylového domu a noclehárny?

V azylovém domě máme 11 lůžek, na noclehárně 7. Na noclehárnu chodí lidé, kteří spí venku a úplně nemají motivaci ke změně životního stylu. V azylovém domě od lidí bez střechy nad hlavou očekáváme změnu. Za loňský rok jsme měli až devadesátiprocentní úspěšnost. Bývají to lidé, kteří se o sebe umí postarat, najdou si práci, zařídí si důchody, vrátí se k rodinám. Náš velký úkol je, aby znovu navázali vztahy s rodinou. Rodina je hlavní místo, které by mělo těmto lidem pomoct.

Organizátorka akce Noc venku 2022 Marcela Hauke, ředitelka Pečovatelské služby Města Dvůr Králové nad Labem.Organizátorka akce Noc venku 2022 Marcela Hauke, ředitelka Pečovatelské služby Města Dvůr Králové nad Labem.Zdroj: Deník/Jan BraunMarcela Hauke je ředitelkou Pečovatelské služby Města Dvůr Králové nad Labem a také autorkou knih Pečovatelská služba a individuální plánování, Zvládání problémových situací se seniory a Když do života vstoupí demence: aneb Praktický průvodce péčí o osoby s demencí nejen v domácím prostředí. Je členkou Profesního svazu sociálních pracovníků v sociálních službách a předsedkyní terénní sekce Asociace poskytovatelů sociálních služeb České republiky. V roce 2017 jí bylo v Senátu uděleno nejvyšší ocenění v sociálních službách Osobnost roku v rámci národní Ceny kvality. Pečovatelská služba ve Dvoře Králové pod jejím vedením získala národní Cenu kvality za pečovatelskou službu (2011) a za sociální službu azylový dům (2014). Od roku 2014 pořádá ve městě benefiční akci Noc venku, která je zaměřena na podporu lidí bez domova.

Kdo podle vás končí v takových situacích? Co bývá nejčastější důvod?

Jsou to například lidé, kteří se rozvedou. Najednou jeden z nich nemá kam jít. Má ale svoji hrdost, nebude se o nic prát. Nebo jsou to lidé, kteří nedokážou navázat vztahy se svojí primární rodinou. Ve velké míře se mezi klienty azylového domu ocitají senioři, lidé s duševním onemocněním, s omezenou svéprávností, s Alzheimerovou nemocí, lidé s tělesným postižením. Mnozí z nich potřebují vydatnou pomoc, abychom pro ně našli trvalé řešení - dům s pečovatelskou službou, chráněné bydlení, pobytové zařízení. Pak se objevují lidé se závislostmi na alkoholu a drogách.

Jak se s takovými lidmi pracuje?

Nejdůležitější je získat si důvěru. Je ale těžké ji navázat a pracovat na změně. Oni procházejí řadou špatných situací. Vidí, jak na ně pohlíží veřejnost. Stěžejní je důvěra a bezpečí.

Jak funguje noclehárna?

Je to ambulantní služba. Lidé bez domova večer přijdou, vyspí se, ráno odchází. Výjimečnost naší noclehárny je v tom, že je otevřená celoročně. Většinou ji mají města otevřenou jen na zimní období. My máme spojený azylový dům a noclehárnu, kde máme na noc pracovníky. Proto jsme si říkali, že je lepší mít otevřenou noclehárnu pořád, aby se ti lidé mohli i v létě přijít vykoupat, najíst, vyprat si. Je to také o tom, abychom práci, kterou s nimi přes zimu uděláme, neposlali vniveč.

Safari Kemp ve Dvoře Králové nad Labem.
Tohle ještě nezažili. Stačily dvě minuty a ubytování v safari bylo vyprodané

Jak bývá noclehárna obsazená?

Je to nárazové. Někdy je plno, někdy ne. Záleží na dávkách. Je to opravdu tak, že když lidé dostanou dávky, propijí je. Noclehárna taková prostě je. Ale nejsou všichni takoví, to musím zdůraznit. Nicméně většina z nich problém s alkoholem má. Pracujeme s nimi, doporučuje jim například RIAPS (Regionální Institut Ambulantních Psychosociálních Služeb). Když problém s alkoholem nevyřeší, nemají šanci na změnu.

Zvyšuje se zájem s blížící se zimou?

On je i v létě. Je to takové zvláštní. Když už jsou lidé unavení ze života venku, tak přijdou, ať je léto, nebo zima. Nicméně v létě spíš přespí venku než v zimě. Každý den je to jiné. Jeden den jich přijde přenocovat sedm, pak přijdou dávky a jsou tam dva. S tím se musí počítat.

Jak vypadá azylový dům?

Byla to třípodlažní budova, kde se v roce 2010 zrekonstruovalo přízemí. Vznikl azylový dům, což je sociální služba. Letos se dokončila další dvě patra, ve kterých jsou ubytovna a sociální byty. Obojí je pro lidi v nouzi. Vzniklo tak dalších 12 bytů a ubytovacích jednotek.

ŘEKLI TAKÉ…

Jan Jarolím, starosta Dvora Králové nad Labem: „Jsem pyšný, že město se umí k problematice bezdomovectví otevřeně stavět a pomáhat. Je to zásluha lidí, kteří se tomu věnují, konkrétně paní Hauke odvádí skvělou práci. Díky ní není bezdomovectví ve Dvoře Králové takovým problémem, ale lehce by mohlo být, pokud by tady nebyli lidé, jako je ona.“

Stanislav Lupač, vedoucí azylového Domu Žofie a noclehárny: „Do noclehárny teď chodí přenocovat čtyři lidi. Jsou to lidé, kteří nemají střechu nad hlavou. Jeden z nich je senior, kterému je 75 let. Spousta klientů pracovala takzvaně na černo. To se jim vymstilo, nemají dostatek finančních prostředků na běžné nájemní bydlení. Jsou případy, kdy jsme opravdu vytáhli lidi z ulice, přišli k nám na noclehárnu. Tam jsme s nimi začali pracovat, za 2-3 měsíce jsme si je převzali na azylový dům, kde je práce intenzivní, a podařilo se nám pro ně zajistit bydlení. Lhal bych, kdybych řekl, že všichni to ocení, ale převážná většina je ráda, že jim poskytujeme tyto služby. Podstatné je dokázat pochopit jejich situaci, neodsuzovat je a motivovat je.“