Zamiloval se do žiraf, i když s motorovou pilou vykouzlí ze dřeva téměř cokoliv. Řezbář JAN RÁZEK z Javornice se podepsal i pod betlém v životní velikosti, který našel své místo v Orlickém Záhoří. Z neotesaného dubu se pomalu zrodil Josef, Marie i kolébka s Ježíškem či několik ovcí. Na víkendovém odhalení nesměl autor chybět.

Řezbářství je pro vás práce nebo koníček?
No tak napůl. Protože jsem byl s řezbářstvím na volné noze. Ale pak přišla krize, takže jsem se nechal zaměstnat. Ale zákony schválnosti vždy fungují dokonale, protože v tu ránu mi začali lidé telefonovat a zakázky mi přibývaly.

A jak se to snáší s vaší prací?
Takže teď to mám v práci domluvené tak, že dělám na tři čtvrtě úvazku, každý měsíc jeden týden mám z práce volno. To buď jedu s kamarády na sympózia, nebo zhotovuji zakázky doma. Pracuji však také o víkendech a po odpolednech, protože se zakázky hrnou a práce je skutečně poměrně hodně.

Co vás k řezbářskému řemeslu přivedlo?
Já jsem vždycky měl touhu něco vytvářet. Maminka je výtvarnice, táta byl zase naopak technicky zdatný člověk. Takže já mám od každého něco. Kdysi jsme koupili sadu dlát tátovi, jenže ten na to nesáhl, a tak jsem si říkal, že bych si mohl někdy něco vyřezat, až na to budu mít čas. A tak to u mě nějak vzniklo.

Takže už odmala?
Odmala. Pak jsem v nějakém 95 či 96 roce, už nevím přesně, přišel do firmy, která dovážela motorové pily do České republiky. Jednou jsme jeli do Prachatic, kde jsme viděli sochy ze dřeva. Podle řezů jsem si říkal, že všechno bude asi vyrobené motorovkou, což mi také tvůrci potvrdili, a dozvěděl jsem se, že se to tak dělá. Nakonec mi taky nabídli, abych si to sám zkusil, no a bylo hotovo.

Co bylo vaše první dílo?
Úplně poprvé jsem přetvořil pařez, který jsem si vyhlédl přímo v lese. Vyřezal jsem z něj krále lesních skřítků, který tam je do dneška. Sice je to už olámané torzo, ale pořád existuje. Poté jsem to zkoušel dál a začal se pomalu zlepšovat. Pořád se ale objevuji nové postupy a něco se učím. Já začínal s motorovou pilou a postupně jsem se dostal k dlátům, protože jsem dostával zakázky také na něco menšího. A to pilou už neuděláte.

A co je vaše druhé povolání?
Vystudoval jsem gymnázium, takže můžu dělat v podstatě cokoliv, ale teď pracuji v bývalém JZD, dnes je to akciová společnost. Dělám na dílně, jezdím v traktoru, to mě opravdu baví.

Když si vzpomenete na díla, která jste již ze dřeva vytvořil, která patří k těm nejzajímavějším?
Kuriózní jsou například věci, o kterých bych si nikdy nemyslel, že je budu dělat ze dřeva. Jako například socha auta, tedy malá, ne v životní velikosti, nebo letadlo, které bylo pro leteckého modeláře. On měl dvoumetrový kus a já jsem ho dělal asi v polovičním měřítku. Tím autem, které jsem tvořil, byl zase Ford Cortina ve sportovní verzi. Kupovala jej dcera k padesátinám svému tatínkovi, který je sbíral. To byly kuriozitky. Zajímavá je však podle mě také socha v Javornici v rostlém kmeni lípy. Tam jsem udělal stromovou vílu. Ta patřila svého čas,u a vlastně i pořád patří, k těm nejpovedenějším. Jinak jsem hlavně zvířátkový.

Jaké máte nejraději?
Žirafy.

Tak to máte doma Zoo?
Nějaké věci tam taky máme, ale většina jde pryč. Ale něco nám tam zůstalo.