A protože půlkulaté výročí je důvodem k oslavě, rozhodli se členové pro společnou dvojvýstavu tvorby v lapidariu městského úřadu a v malém sále Společenského centra Kino 70 v Dobrušce, kterou mohou příznivci Gamy a výtvarného umění obecně navštívit po celé prázdniny.
Před začátkem vernisáže zavzpomínal na založení Gamy Josef Benedikt: „Na vznik skupiny vzpomínám jako na výsledek velkého přátelství. My jsme se scházeli už několik let předtím, ale možná jsme ještě cítili, že by to „něco“ chtělo. Pořádali jsme výlety – loučení s létem, vítání jara a další akce – a při jednom takovém výletu v roce 1979 jsme dorazili do hospody na Lomech a shodli se, že už dlouho cítíme jakési souznění a že tedy založíme skupinu. Tak jsme ji bez jakýchkoliv „ouřadů“ založili. Pak nám bylo vyčítáno, že nemáme zřizovatele…“ Benedikt upozornil, že na výstavě je dokument z kroniky, na němž je ona historická cesta popsaná: „Tehdy, to jsme byli ještě mladí, jsme ušli asi pětadvacet kilometrů. Na přípitek ke vzniku Gamy jsme si každý dali dvě piva a rum v hospodě u Michlů.“
A kde se vzal název GAMA? „Jmenujeme se tak proto, že jsme grafici a malíři amatéři. To znamená, že jsme každý měl svoje povolání a výtvarnou činnost děláme jako koníčka. Na názvu Gama jsme se při ustavování naší skupiny před 35 lety všichni shodli,“ vysvětlil další člen Karel Martinec krátce poté, co absolvoval slavnostní přípitek na úspěch výstavy.
Jeho bratr Jan na otázku, co mu za oněch 35 let ve společnosti skupiny nejvíce utkvělo v paměti, řekl: „Každý rok vítáme jaro a loučíme se s létem, to je vždycky nejhezčí, protože chodíme na výlety přírodou Orlických hor. V přípravě a variantách cesty se střídáme, vždy je připraveno i překvapení – během cesty se i sportovalo, nebo byla nějaká soutěž.“
Zajímavě řešili výtvarníci i vzájemné třecí plochy. „Ponorková nemoc jako taková se nevyskytla. Možná byl chvíli minirozpor, ale ten trval velmi krátce. Vše jsme srovnali buď dobrým pitím, nebo každý člen udělal něco pěkného, co jsme si pak vyměnili. Tím jsme se vždy vyhecovali a dali se znovu dohromady,“ prozradil pro změnu Miroslav Malý.
Důležitou informací, proč se výroční dvojvýstava koná právě v Dobrušce, prozradil poslední z členů, Miroslav Holec: „Dobruška je město, které je kulturně na výši a má k dispozici výstavní prostory, což v okolních městech pro amatérské výtvarníky moc není. Uspořádat takovou výstavu je pro nás radost a ještě větší radost je, když vidíme, že lidem naše tvorba něco říká. To je moc fajn.“
⋌Dana Ehlová
