Když její dceru začalo bavit tančit, byla velmi ráda a rozhodně ji v tom nehodlala bránit. V sobotu se Petra Dvořáková z Potštejna utkala s dalšími tanečníky v soutěži o Kryštofa a Kryštůfka roku 2012, kterou uspořádal již tradičně rychnovský ¨dům dětí a mládeže.
Své matce rozhodně dělala radost. A nejen ona. Na taneční dráhu se dali i její dva bratři, Jakub a Matěj Tačíkovi. „Oba kluky mám v pěstounské péči. Viděla jsem je, jak tancují, a tak mi to nedalo a vzala jsem si je k sobě,“ říká maminka taktéž Petra Dvořáková.
Za dobu, co spolu s dětmi objíždí taneční soutěže a různá vystoupení, se už i ona naučila rozeznávat chybičky, které občas ještě její ratolesti udělají. „Po delší době už to dokážete rozpoznat. Ale nijak dramaticky to neprožívám. Jsem hlavně ráda, že je to pořád baví,“ říká pyšná matka. Kuriozitou také je, že její dcera Petra má za tanečního partnera právě svého „bratra“ Jakuba. „Tančíme spolu už pět let a je to skvělé. Baví nás to. Doufáme, že u toho vydržíme co nejdéle,“ přizvukují oba. Přestože jsou z Potštejna, trénují spolu pod vedením manželů Jantačových v Tanečním klubu mládeže v Letohradě. „Nejdřív jsme spolu netančili. Dostali jsme se k sobě až později,“ říkají.
A který tanec, že je baví nejvíce? „No určitě samba,“ shodují se. „A mně ještě rumba,“ dodává Petra. Každopádně jsou pro ně latinskoamerické tance mnohem zábavnější a záživnější než standard.
To se také ukázalo na parketu. Dvojice bojovala o cenné medaile a poháry, ale především zkušenosti hned v několika kategoriích. Taneční páry byly v Rychnově rozděleny do deseti kategorií. Mezi nimi figurovaly i ty dětské, kde nejmenší taneční naděje sotva nastoupily do první třídy.
„Tato soutěž je určena pro neregistrované taneční páry. Letos jich přijelo 56,“ upřesnil ředitel Domu dětí a mládeže v Rychnově Josef Solár.
V rytmu valzu tančily i malé děti
Dnes již tradiční rychnovské klání o Kryštofa a Kryštůfka není jen tak obyčejnou soutěží. „Chceme takto podpořit pohybově nadané děti pro tento sportovní styl, kdy se začínající taneční páry seznamují se základními systémy a postupy na registrovaných soutěžích. Cílem tedy je, aby se naučily prezentovat, ale i správně nalíčit, načesat a zvládnout i trému, která je pak při postupových soutěžích mnohem větší,“ upřesnil ředitel rychnovského „Déčka“ Josef Solár.
Do okresního města si našli cestu tanečníci z deseti klubů a osmi měst. Soutěžící tak přijeli z Hradce Králové, Letohradu, Holic, Rtyně v Podkrkonoší či Prahy. Hojné zastoupení však měl i domácí Rychnov nad Kněžnou.
Kromě dětí a juniorů se na parketu objevili i zástupci v hlavní kategorii dospělých a také senioři. Přesto podle porotců je skutečně nejobtížnější hodnotit právě děti. „Především je to krásné, ale samozřejmě náročné. U dětí, kde všichni s tancem začínají a teprve se všechno učí nelze tolik hodnotit přesnost a techniku. Tady se hodnotí a posuzuje spíše to, kdo udělal méně chyb a právě i to, jak na vás pár působí. Je to tedy o té kráse. Navíc, vždy je rozhodnutí porotce trochu subjektivní, jelikož každému se líbí více někdo jiný,“ objasnil jeden z porotců Pavel Jantač z Letohradu.
To, aby byla však i v tomto případě zajištěna objektivita, je zaručeno větším počtem porotců. V Rychnově jich hodnotilo soutěžící páry devět. „Musí být vždy lichý počet, aby nemohlo dojít ke shodě. Navíc čím větší počet, tím větší objektivita,“ dodal Solár. Letošní ročník klání se setkal s velkou podporou diváků, kteří vydrželi až do skončení poslední seniorské kategorie.
Jak to vidí rodič
„Jsem moc ráda, že děti tancují. Trochu se takto i zklidňují a mění se jim povaha. Je to opravdu dobré. Co se týče nákladů na šaty, boty a další věci, pak by člověk řekl, že pro holky to bude dražší. Ale úplně to tak není. Šaty sice přijdou na zhruba dva tisíce korun a boty na 1700, ale pro kluky musíte koupit košili, která se pohybuje kolem 1500 a kalhoty zase kolem tisíci koruny. Ale dá se to zvládnout. Ne vždy mají vše nové a kluci po sobě věci třeba i dědí.“
Děti chodí do Tanečního klubu mládeže v Letohradě a trénují dvakrát týdně po dvou hodinách. „Když se ale připravují na nějaké vystoupení, pak trénují i doma. Baví je to a zatím u tancování chtějí vydržet i v dospělosti.“