Okamžik, který se zapíše velkým písmem do historie města Opočna, nastal ve čtvrtek v 19.30. Byla to chvíle, kdy Meda Mládková převzala z rukou opočenského starosty Štěpána Jelínka čestné občanství,  i v tomto okamžiku se projevila její spontánnost.

Zatímco při besedě, která aktu předcházela, dokázala získat srdce všech přítomných přirozeným vystupováním a svým vyprávěním občas rozesmála celé hlediště, při slavnostním aktu se nebránila slzám. „Jsem hrdá,  že se mi dostalo tohoto vyznamenání, a šťastná za všechno, co tu děláte. Velmi vám děkuji," byla její první reakce, ani v tomto okamžiku však nezapomněla na Františka Kupku, který dal jejímu životu směr.

„Celý život byl spiritistou, teď se na nás dívá," neváhala ani chvilku Meda Mládková, její jistota dokázala přesvědčit i diváky.

Marná cesta k umění

Bylo to určitě i díky všemu, co předcházelo, v první části večera se diváci sblížili nejen s touto mecenáškou umění, ale jejím prostřednictvím s Františkem Kupkou.
Jak sama přiznala, jako studentka kunsthistorie marně hledala cestu k umění. Pak se k ní dostal malý obrázek od Františka Kupky. Pracně zjišťovala adresu téměř neznámého malíře. „Otevřel mi krásný starý pán v bílém plášti. Když jsem řekla, že jsem Češka a toužím vidět jeho obrazy, úplně se rozzářil," zdůraznila Meda Mládková to, jak Kupka miloval vše, co přicházelo z jeho domoviny.

„A pak jsem s nadšením běhala od obrazu k obrazu a konečně jsem pochopila, co je umění," vzpomíná Meda Mládková na setkání, o kterém se dá říci, že rozhodlo o zrození mecenášky a sběratelky.

Nejsem žádný ekonom

I na toto téma se mluvilo. Pouhé ukládání peněz do obrazů? Zdá se, že na to Meda Mládková neslyší. „Obrazy musí člověka šlechtit, vzrušovat, dělat mu radost," klade umění nad peníze a vzpomíná na život v zahraničí, kdy se svým manželem pomáhala českým umělcům a lidem v exilu.

Sama o sobě tvrdí, že nebyla žádným ekonomem. Naštěstí prý „kasu" držel manžel, svěřoval jí jen hotové peníze. „Nechtěl, abych podepisovala šeky, on dobře věděl, že by to nedopadlo dobře," prozradila na sebe s úsměvem Meda Mládková. Dnes má svou pravou ruku v Jiřím Pospíšilovi, bývalém ministru spravedlnosti.
I ten byl besedě, kterou moderoval ředitel pardubického rozhlasu Martin Kolovratník, přítomen. 

Při diskuzi na sebe nenechala dlouho čekat otázka, která hýbe kulturním světem. Převézt urnu s ostatky Františka Kupky do Prahy? „Nevidím v tom smysl. Já bych ho nechala tam, kde je, v Paříži, vedle Maxe Ernsta," odpověděla jasně Meda Mládková.

Jasné byly i odpovědi na soukromý život, tak například svou pověstnou vitalitu přisuzuje Meda Mládková jednoznačně své denní tabulce čokolády. Jediné, co neprozradila, byla její oblíbená květina. Naštěstí ji Rychnovskému deníku prozradil Jiří Pospíšil. Je to pro Opočno důležité? „Určitě! Teď už vím, že na Kampu jedině se žlutými růžemi," usmívá se starosta Štěpán Jelínek, který si po čtvrtku pořádně oddechl. „Příprava takové akce s sebou občas přináší opravdu nemilá překvapení," svěřuje se starosta s těžkostmi pořadatelů.

Když se týden před besedou omluvil původní moderátor Václav Moravec, myslel si, že je to překvapení poslední. „Naštěstí jsme se domluvili s Martinem Kolovratníkem, který ho plně nahradil. Ale nejhorší okamžik mě teprve čekal. V úterý večer jsem se dozvěděl, že Kupkův obraz Energické I, jehož vystavení jsme slíbili, byl prodán," vzpomíná starosta na svou bezesnou noc.

Záchrana přišla v podobě galeristy Zdeňka Sklenáře, který zajistil náhradu. V Opočně byl ve čtvrtek za přísných bezpečnostních opatření vystaven obraz Výšky IV. série C II, jehož hodnota je dnes odhadována na více než 50 milionů korun. Tento zázrak se Zdeňku Sklenářovi podařil v rekordně krátkém čase.

„Potřeboval jsem na to přesně sedm minut," prozradil galerista, který se Kupkovu dílu věnuje už dlouhá léta, opočenský rodák v něm má velkého ctitele. „Pro mě je Kupka božstvo. Kdo mu chce rozumět, musí ho poznat od zrození až ke smrti. Jeho život, vývoj od realismu k abstrakci, jedno bez druhého nejde," je přesvědčen o jediné cestě k poznání Kupky Zdeněk Sklenář.

Dana Marková