Tento výlet byl veden pod záštitou projektu „židovství“, který se zajímá o osudy rychnovských Židů. Skupinku studentů doprovázela paní učitelka Iva Bořková, město Rychnov nad Kněžnou zastupovala Ing. Martina Langerová a jako tlumočník s námi jel PhDr. Josef Krám.

Kvůli menším technickým problémům jsme vyrazili na cestu asi s hodinovým zpožděním. Po překročení hranic jsme projížděli jednotvárnou krajinou.
Nejzajímavější, co nás mohlo potkat, byla vesnice, místy pahorkatina nebo remízek na poli. Zbytek krajiny se táhl rovně do všech možných stran.
Injekce přišla po neskutečných hodinách jízdy. S vjezdem do areálu luxusního hotelu v Zabrze jsme se probrali a začali se strojit. Zabrze s městem Gliwic a několika dalšími městy tvoří poměrně rozlehlou konurbaci a jsou významnými průmyslovými centry Slezka. Po výstupu z autobusu se každý protáhl a z tváří bylo možno vyčíst očekávání, ale také nevoli vůči panující zimě.

Výpravy se po chvíli ujal pan Krám, který spolu s polsky mluvícím průvodcem panem Dariuszem Walerjanskim zamířili k pozůstatkům „Arbeitslagru“, pracovního tábora. Cesta vedla městem, pak se stočila na lesní cestu. Pochod studentů vypadal z dálky jako pochod hus. Po chvíli jsme dorazili k první části fabriky. Tvořila ji budova, jejíž rozměry si ani netroufám odhadovat. Zabírala nám téměř čtvrtinu výhledu. Všude kolem se najednou mezi stromy zjevovaly budovy, které sloužily Němcům jako pracovní tábor. Když se pěšina změnila opět na silnici, byli jsme už téměř u cíle. Za zatáčkou jsme pak spatřili to, co jsme hledali – oplocenou část tábora, kde pracovaly ženy. Za kopcem ležela část, kde pracovalo asi sedmdesát mužů, a tedy i Karel Poláček. Do továrny nás, bohužel, nepustili.

Po prohlídce míst, která nás zajímala, jsme byli pozváni na zdejší radnici, kde nás velmi mile přijala starostka města Zabrze – paní Malgorzata Maňka-Szulik. Všichni jsme byli promrzlí - teplota se pohybovala kolem deseti stupňů pod bodem mrazu. V zasedací místnosti zastupitelstva města již na nás čekal čaj a malé pohoštění. Všichni se pustili do prověřování místních dobrot. Po chvíli se dostavila paní starostka. Setkání bylo příjemné, paní starostka nám povídala o městě Zabrze a projevila úctu naší výpravě.

Po rozloučení v Zabrze jsme se vydali do města Gliwic. Tady jsme byli přijati v muzeu Willa Caro, kde nás uvítaly pracovnice zdejšího muzea a provedly nás interiérem této nádherné budovy. V doprovodu Mgr. Anny Kulczik jsme se pak zastavili na ústředním hřbitově, kde jsou hromadné hroby obětí „pochodu smrti“, při kterém zahynul i Karel Poláček. Byli jsme seznámeni s historií táborů v Gliwicích I.- IV. jako pobočných táborů Auschwitz –Osvětim.

Zde jsme k hrobu položili kytici nejenom Karlu Poláčkovi, ale i dalším obětem těchto pochodů. Při cestě do Katovic jsme viděli torza čtyř táborů, kde vězni žili.

V Katovicích nás čekala příjemná tečka za naším putováním. Schůzka s českým velvyslancem v Polsku panem Janem Sechterem byla velmi příjemná.
Pan velvyslanec byl velmi shovívavý, na konci odpovídal i na otázky pokládané studenty. Naše návštěva by se dala zařadit do kategorie spíše neoficiálních návštěv, neboť při ní humor rozhodně nechyběl, za což patří panu velvyslanci vřelý dík.

Po velmi hezkém setkání jsme se vydali na dlouhou cestu domů. Z výletu máme všichni skvělé zážitky. Nejenže byl poučný, ale byl i zábavný, a to se dnes cení.

Chtěli bychom poděkovat za finanční příspěvek Nadaci F. M. Pelcla, SRPDŠ a paní poslankyni Ing. Vladimíře Lesenské.

Ondřej Lakomý, 6.A8