Slovo o autorovi zaznělo na  vernisáži výstavy z úst Jiřího Macha z Vlastivědného muzea v Dobrušce, který o tvorbě Karla Štětiny a o tom, co návštěvníci v dobrušském lapidáriu mohou vidět, mimo jiné řekl: „Karel vytváří postavičky z pohádek či pověstí, ale nejde o nic vybájeného, protože figurky nejsou nic vymyšlené, ale jsou to lidé, které denně potkáváme a kteří na sebe jen na chvíli a pro tento účel vzali podobu rusalek, vodníků, čertů či obdobných bytostí a stali se obětí jeho vrozeného smyslu pro hravost a jeho fantazie, která je bezbřehá. Patří ke Karlově rafinovanosti, že je dokáže přetvořit v bytosti poněkud éterické, abychom nepoznali, o koho se jedná…"

Častým námětem Štětinovy tvorby je město, kde již třicet let žije, a také kraj a podhůří Orlických hor. „Jeho figurky jsou krásně české, stejně jako krajina, do níž je zasazuje, je to něco, co důvěrně známe, co je nám blízké a co máme rádi. Stejně tak historické postavy nejsou panáci bez života, jsou lidé plní života a někdy až příliš živočišného člověčenství, zejména krásné české ženy a dívky, kam se hrabou ruské báryšni a anorektické Francouzky," zdůraznil napůl vážně a napůl s nadsázkou Jiří Mach.

Na kresbách tak najdeme důvěrně známé a téměř „pohádkové" pohledy na Dobrušku, ale také zámek Skalka nebo Peklo u Nového Města nad Metují, k nimž náramně pasují Štětinovi vodníci, čerti stejně jako třeba Švanda dudák.
Prostě a jednoduše platí, jak Jiří Mach nezapomněl připomenout: „Karel Štětina je svůj, je originální a to nejen ve své výtvarné tvorbě."
Výstava nazvaná Karel Štětina – Keramika, obrazy je přístupná do konce září během provozní doby městského úřadu.    ⋌Dana Ehlová